Slunéčko na dlani

sedím ti na dlani a dívám se
jak si mě prohlížíš

jsem trochu prokřehlé
a ty to asi víš
protože co chvíli skloníš hlavu
a obklopíš mě teplem svého dechu

mohlo bych zamávat krovkami
a letět zpátky na starý kmen stromu
snažit se vítat jaro
ale den se zvolna krátí
a já nemám nic pro zahřátí
kromě svého jména

cítím
že jsi také jarem zasažena

přivíráš oči
ústa usazuješ do úsměvu
a šimrání mých nožek po dlani
ti do příjemna
husí kůži nahání

jsi okouzlená
jako když do vlastního pláště
zabalí tě čaroděj

tak si to prožij se vším všudy
jenom tě prosím:
netleskej