Jen slavte si své slunovraty

klubka bílých hadů
se zlověstným syčením
sestupují do údolí
rozhodnuti
škrtit nebo uštknout

nebojí se holí
ani nakladených pastí

posíleni dlouhým zimním spánkem
vyplazují na nás jazyky
ze vztyčených hlav

jen klidně slav
člověče
své vymyšlené slunovraty

odkládej šaty
a ohně zhášej ukvapeně

jsi stále bezmocný jak štěně
a necháváš se ukolébat naším dřímáním

teď ale přišla naše chvíle

sjedeme ze strání
a veletoky rázem budou malé

nejsi stvoření dokonalé
jsi hříčka v našem pevném sevření
znehybnělá
naším pohledem

setkáváme se přece
po staletí
už bys měl vědět
co dovedem