BRČÁL - homage Janu Werichovi

( Homage Janu Werichovi )

Brčál je střecha hastrmana,
ve stojaté vodě rybníka,
slavného českého Čochtana,
co duše z těl utopených vyvlíká.

Na počest Jana Wericha,
zapoměl jsem poslat z Jericha,
pozdrav, když v Izraeli jsem byl.
Co ten všecko nakecal – a prožil !

A tak mu věnuji jen vzpomínku,
za humor, který dostal do vínku,
a řekl, když se soudruzi vyptávali,
co myslí si o SSSR tam v blízké dáli :

„ Tomu já vůbec nerozumím,
Má babíčka, to ještě vím
říkala mé matce o Vánocích : „
„ Nedělej, ať nesklidíš jen smích,

ty vánočky tak strašně veliký,
ať se ti nerozpadnou samou mocností !“
Řekl to ke všem diváků bez úsměvu,
však k jejich radosti.

Dávno před sovětském rozpadu,
ten prorok, co dělal nám dobrou náladu.
Brčál zelený ! Neříkalo se také žabinec ?
Nevím. Ja zabil dostatečno češcky,
ja rebjenok.
Básně je však the end, das Ende, kaněc



File : Básně z roku 2013



MLYNÁŘSKÁ



Na hodinách přál si zastavit ručičku vteřin,
a vklouznout s ní do teplých peřin,
pozvat ji roztouženě k milování.
Zůstalo však jen to zbožné přání.

Ta dívka z kůže toulavých telat měla boty,
a tak se zdráhala, vpadnout mu do noty.
Vlezla do postele tak jak byla, oblečená.
Řekla jen : „ Mě je strašná zima.“

Ačkoli máj byl, byl lásky čas,
hrdliččin zval ku lásce hlas,
na bok se obrátila, usnula jako špalek.
Aby ji přemlouval, toho byl muž ten dalek.

Ráno se probudil ; postel byla prázdná,
ženská mu utekla, ta zmije zrádná.
Našel ji ve mlejně nahou, celou od mouky,
s mlynářem chytala prý moučný brouky.

Zhrzenec vzal do ruky na zrní lopatu,
seřezal mlynáře i dívku zamoučenou tu,
a pak je oba vpletl do mlýnskýho kola,
a zvolal : „Ty ze mě nebudeš dělati vola !“

Od těch dob v mlýnském kole haraší,
a Bílá Paní ve mlejně s mlynářem straší.
Nad mlejnem se zvedne oblak moučného prachu,
a kdo jde v noci kolem, je plný strachu.


Sbírka : Básně z nemocnice