První jarní rozběh

ještě cítím v slabinách
tvé pobídky
z prvního jarního rozběhu

podkovy zaryté do břehu
pot měnící se v pěnu
a ta zas ve šlehačku
pod třešničkou na dortu
bušení ve spáncích
jak krev chce zbořit aortu
dech lapeme až na poslední chvíli
zato však pěkně za pačesy

přestože tuším
že kdesi
za suchým příkopem mezi břízkami
už je jen pár proutěných překážek
a cíl
cítím se
jako bych se právě narodil
zaskočen pouze tím
že s tempy
jež mě nesla na plodové vodě
v moři nevystačím

tvé prsty
podvědomě hřebelcují můj zpěněný hřbet
a já se snažím naposled
ohlédnout
o kolik délek jsme blíž k sobě