Básník ze starého železa

já nevím
co si jako literární tvůrce jednou počnu

v krvi se mé pero nebrodí
mimozemšťané se v mých dílech nerodí
sprostých slov jako šafránu
žádný chlast ihned po ránu

nabízím pouze poezii
pár metafor a trochu atmosféry
hrstičku pocitů a emocí

veteš a brak

je mi všelijak
když chodím se svou cudnou nahotou
mezi roztaženýma nohama
s vestavěným tlampačem

nevykukují mi těsně nad fáčem
vyhřezlá střeva ani znetvořená tvář

děti z mých básní čtou si slabikář
a neskrývají v mozku žádné čipy
jež z nich činí stvůry

vydržely by tak maximálně
do první korektury

a dobře
že jsem si na ni vzpomněl
(hlavo má děravá
posílám tisíc díků!)

jsem dokonce tak staromódní
že si hlídám i gramatiku