Ztracený

Ta krkolomnost okamžiku
mu přiškrtila dech.
Prožitky ročních období
se uvnitř střídají
a mísí se jak nudle s mákem.


Vzala to hákem
navzdory jemné tváři.
Klidně si pluje bez ptaní,
prsty si hrají ve stráni
a lány s klasy nemaj´ hranic.


Jsem ještě panic,
chtěl zašeptat by do peřin.
Slova se ale topí v hrudi,
tekoucí kapka příliš studí,
za víčky tančí kolotoč.


Takhle to nechtěl -
věděl proč...