Němý z rákosí

Z rákosí zavoněl pach
bezcenného.
Kdo znal by jeho jméno,
které se halí
do starých modráků.

Znamení od ptáků
najdeš lehce.
Namísto očí díry v lebce,
a přesto cítíš pohled,
jenž vyčítavě sálá.

Ústa, která se kdysi smála
zkažené zuby cení.
Ruce, nemaje rodokmeny,
jsou pevně spoutané
konopným provazem.

Poražen!

Ve společnosti
bílé igelitky,
v níž zůstaly už jenom zbytky -
noviny, lahve, otvírák,
v obálce fotky z mládí.

Do ticha řve tlející tělo:

pro cetky
bylo jsem
popraveno!