Zas náměstí se plní

zas náměstí se plní
nedělní píseň u Václava nahradilo reptání

Pražské jaro dříme ve vzpomínkách
sněhu se letos nechce do tání
a horká krev už trochu vychladla

někdejší bojovníci
své svaly zabalili do sádla
pod zadek našli pohodlná křesla

o mnoho víc
prý revoluce nepřinesla

v pozorném poslechu
však klíče dosud zvoní
a ústa kdykoliv jsou připravena volat
nejsme jako oni

stále se scházíme pod tou sochou
za císaře pána a proti němu
poplivat Němce
a vzápětí se loudit do Říšského sněmu
rudou tu nechceme a pak na věčné časy

tvoříme dějiny
a přitom žvaníme nezávazně
jako o počasí

dav bývá nejen mocný
ale často také pitomý

jinak by přece dávno hřímal:
nejsme jako my