JAK TI UŠÍT ŠATY

Jak ti ušít šaty – a čím,
aby slušely ti na těle ?
Napsat báseň perem vrabčím,
aby zněla jak oni, rozpustile, směle ?

Také počítače, či psací stroje
nevhodné jsou, lásko moje !
Jen ty víš, že zchromlý rukou,
psaní tlapou je mi mukou.

Beru přesto průpisku,
dávám mé verše do tisku :
Až noční obloha bude plná hvězd,
v době, kdy sněžné sovy mají sjezd,

vezmu tě milá do lesa, do úkrytu,
v němž si tě svléknu za měsíčního svitu,
a stříbrnou nití z měsíčních paprsků
budu ti šaty šít. . .

tak průhledné, tak neprůhledné,
které jen milovaná žena může mít
ve svém šatníku, (už tak přebohatém)
Ušil je básnířce jeden z básníků.

Co zakrýt mají, zakrývají pro lidi.
Nikdo z nich celou tvou krásu nevidí,
jenom tvůj básník, když do svých dlaní
bere zjihle

tvé krásné nohy štíhlé,
a v šatech pro něj průhledných,
vidí, co jinému vidět nepřísluší,
slyší tvůj zvonivý, šťastný smích,

a vidí v něm i tvou krásnou duši.
Chtěla bys lepší, dražší šat, má milá ?
Vždyt' nádhernější neměla žádná víla,
tak průhledný, tak neprůhledný, kouzelný,

tak láskyplně šitý, že závidět ti musí jiné ženy ?


Sbírka : Básně z nemocnice


KLEOPATRA

¨

Svůdná byla jak Kleopatra.
Na muže hleděla s patra,
pyšná byla jako páv,
průsvitný nosila háv.

Pak přišel muž jako César,
ten měl zase zvláštní dar,
jak mladej strom měl svoje rouby,
z žen si dělal starý houby.

Tak se stalo, jako kdysi,
Kleopatře spadly rysy,
do koberce zabalená,
vzdala se mu celá nahá.

Měli spolu potom syna,
nebyla to ničí vina.
Na každýho mistr čeká,
v moře vpluje každá řeka.


File : limericks