MÁ MILÁ, JAKÉ CHCEŠ ŠATY

Má milá, jaké ti mám ušít šaty ?
Mám tu na skladě látky přebohatý.
Z brokátu, sametu, damašku,
belgických krajek
mám plnou tašku.
Však nejkrásnější jsou
ty z mlhoviny,
a také ty tkané z pavučiny.
Ty prozrazují víc
než zatajují,
v nich má mužská
fantazie přímo bují.
Hlava se mi točí,
mám tmu pod víčky,
když myslím na ta ženská údolí,
stráně, uličky,na výšiny a kopce
na celou ženskou krajinu
halenou do pavučin, do mlhoviny,
ve které není světlo, nejsou stíny,
v nichž zrcadlí se smyslnost
a snad i touha lačná. . .
Kdo ví ? To ani básník neví,
nemá páru,
jaká vášeň se skrývá
v tom mlžném vlhkopáru,
do kterého ji básník
svými verši obléká.
Žena je jak moře, jak tůň, jako řeka,
do které dvakrát nevstoupíš.
Žena je jak hlína měkká,čím více jí hněteš
tím více pod prsty ti utíká.
Nech ji jak květinu kvést, pět jak slavíka. . .




Sbírka : Básně z nemocnice



JALOVEC


Není – liž to divná věc,
že jalovici zmámil jalovec ?
Když se potom stala vdovou
dojila jen jalovcovou.





File : limericks