Led a oheň - kniha druhá, kapitola 66

„To je mi líto, Mariko, ale mně nepřísluší vměšovat se do vašeho manželství!“ pronesl strýc poté, co mě pozorně vyslechl.
„S tím, že mě bije a …“ odmlčela jsem se, ale pak se jsem se rozhodla mu nic nezastírat. „ … znásilňuje, bych se ještě nějak vyrovnala, ale nemůžu dopustit, aby se taková stvůra stala vládcem mých lidí!“
„Podívej, Mariko, co je mezi manželi se těžko posuzuje zvenčí! I tvůj táta tvoji mámu občas postavil do latě a jsem si jistej, že v posteli doved bejt taky dost náročnej …“ Zarazilo mě, že mluví spíše jako Doroňan a ne Latioňan. „ … ale Melianna si nikdy nestěžovala, tak jsem to nechával bejt …“ A k čemu by jí to taky bylo? blesklo mi hlavou. Vždyť já si stěžuju a je mi to k ničemu, ne?
„Ale o tohle mi přece nejde!“ vyhrkla jsem zprudka, i když to tak docela pravda nebyla. Někde v koutku duše jsem doufala, že mi pomůže. „Já jenom nechci, aby se stal doronským králem. To je celé!“
„Obávám se, že tomu se zabránit nedá, Mariko!“
„Ale … nějaký způsob přece musí být, ne?“ zaprosila jsem zoufale. „Vždyť jsi jeho král!“ Prosebně jsem se na něj dívala. Mlčel a pozvolna upíjel svoje víno. A moje naděje pomalu ale jistě mizela v nenávratnu …

Bezděky jsem se zachvěla, protože jsem věděla, že, až večeře skončí, tak odejdu do ložnice, kam za mnou jistě brzy Brian přijde. A ten podle toho, jak se tvářil, dozajista nebyl potěšen soukromou rozpravou, kterou jsem měla se strýcem. Ale copak jsem mu jí mohla odmítnout?
„Pověz mi, hodláš opustit Baran a potažmo celý Lation?“ optal se strýc mého muže mezi dvěma sousty.
„Obávám se, že svým sňatkem s doronskou princeznou jsem nucen této povinnosti dostát, vaše veličenstvo!“ odvětil můj manžel skromně a já bych mu nejraději vyškrábala oči. Jak tě nenávidím! Už už jsem otevírala ústa, abych mu řekla, co si o něm myslím, ale zarazil mě Urganův varovný pohled.

Zcela jasně mi naznačoval, ať mlčím. Pro případ, že by mi to nedošlo, ještě sotva znatelně zavrtěl hlavou. Pochopila jsem, že mi něco ušlo. Ale co to jenom mohlo být?
„To je od tebe chvályhodné, Briane, ale nebude to třeba!“ Strýc odložil pohár na stůl a upřeně se zadíval na mého manžela.
„Nerozumím, vaše veličenstvo.“ přiznal Brian poněkud zaraženě a zalétl očima ke mně, jako by mě žádal o vysvětlení. Žádné jsem mu nenabídla, protože jsem o ničem takovém nevěděla.
„Doronský trůn totiž není volný, jestli mi rozumíš?“ vysvětlil mu lationský král blahosklonně.

Oh, bohové! Nesmírně se mi ulevilo. Brian utře nos! Nedokázala jsem potlačit radostný úsměv. Dostalo se mi za něj dost citelného kopnutí do holeně. Užasle jsem pohlédla na Urgana, který se tvářil až příliš nevinně.

„Doronský král měl tedy syna?“ usmál se Brian radostně. Znala jsem ho natolik, abych poznala, že to jen hraje. „Podle mých zpráv se chlapec narodil předčasně a nepřežil.“ Cože?! Proč o tom nic nevím? „Bohové mu však zřejmě byli nakloněni a moje zprávy byly chybné.“ dodal a gestem přivolal sluhu, aby naplnil číše. „Dovolí vaše veličenstvo přípitek na synovcovo zdraví?“ Strýc však potřásl hlavou.
„Tvé zprávy byly pravdivé. Chlapec skutečně nepřežil.“


Takže tu bude nějaký levoboček. Trochu s obavami jsem čekala, jak na tohle zareaguje Brian, protože v Lationu se na původ hodně dalo. Jistě bude tvrdit, že bastard nemá nárok na trůn. Doufala jsem, že strýc jeho námitky neuzná. Koneckonců, vždyť to byla přece doronská záležitost a on do ní neměl co mluvit, ne?

Brian nespokojeně svraštil obočí. „Měl snad můj švagr nemanželského syna?“ Očividně se jeho myšlenky ubíraly stejným směrem jako ty moje. Strýc ale znovu zavrtěl hlavou.
„Nikoliv, Briane.“ Teď už jsme na něj udiveně zírali oba dva.
„Mohu být tak smělý a otázat se, proč tedy doronský trůn není volný? Král je mrtev a nezanechal po sobě dědice, což jste teď sám potvrdil.“ odhodlal se nakonec Brian k otázce, která pálila na jazyku i mě. Strýc se obrátil na sluhu a nařídil mu, ať sem ihned přivede muže z jeho doronského doprovodu. Sloužící se mu uctivě poklonil a odspěchal splnit jeho rozkaz.
„Jsem si jist, že se tam najde někdo povolanější, aby ti to srozumitelně vysvětlil.“