Nejčistší projev lásky

Moje úplně první povídka, inspirovaná mým snem. Věnováno Lole Black :)
» autorka: Petty.LMP
Byl normální podzimní den. Listí ze stromů padalo a snášelo se na ní, na cestu i na auta, která stála podél silnice a líně čekala, až příjde jejich majitel a probudí je k životu. Vešla do místní hospody a uviděla svého přítele, jak bezradně sedí u jejich stolu a hraje si s mobilem. Políbila ho na tvář a přitulila se k němu. On však dál pokračoval v této neuvěřitelně iritující činnosti. "Lásko, copak se zase děje? Ty se zlobíš?", zeptala se ho. Odpovědí jí byl jen povzdech a zakroucení hlavou. Mluvila na něj dál a pomalu zvyšovala hlas, až se přistihla, že křičí. On jí stále dokonale ignoroval."Ona už se ti neozve, tak to pochop, synku. I kdyby chtěla, tak nemůže", ozvala se jeho matka. " O kom to, do háje, mluví?" Odpověď přišla ve vteřině, jako dobře mířená kůlka do hlavy. "Není to žádná ona, mami. Jmenovala se Petra!", vykřikl a odešel pryč. Petra ho nevěřícně sledovala. "Já jsem přece tady, lásko." Najednou ucítila, jak ji někdo zvedá a slepou slzami vede pryč. Pohlédla vedle sebe a spatřila svého nejlepšího kamaráda. Objala ho a začala na něj chrlit všechno, co ji tížilo. Smutně se na ní usmál a vodopád slz zadržovala jen jeho nesmírná vůle. Přišli k němu domů a uložil Petru do postele s nadýchanou peřinou. Během chviličky usnula.

Probudil ji svit slunce a cvrlikot ptáků. Zněli tak blízko a krásně žalostně, jako když mrtvý prosí o život.Rozhlédla se kolem sebe a nevěřila vlastním očím. Ta louka byla nádherná. Potoky lučního kvítí se různě stáčely a neměly konce. Všechno krásně vonělo, až se jí z toho zatočila hlava.Petře bylo neuvěřitelně hezky. "Tak jak ses vyspinkala princezno?." Ten hlas jí byl tak důvěrně známý, že se usmála. Vedle ní seděl její nejlepší kamarád a pohledem jí naznačil, ať se na sebe podívá. Krásné šaty ji zakrývaly až ke špičkám nahých nohou. Tak zvláštní černou barvu nikdy neviděla."Davídku, co je tohle za hru a co to mám na sobě?", nechápavě se ho zeptala. David na ní jen pohlédl a vykouzlil smutný úsměv.Vstal a podal Petře ruku aby jí pomohl na nohy."Pojď, něco Ti ukážu. To odpoví na všechny Tvé otázky." Šli tou krásnou loukou a povídali si očima.Nejdřív neviděla nic, jen vnímala zpěv ptáčků, ale pak ji zaujal malý kopec a kámen, které narušovaly impozantnost zeleně. Na kameni ležela kytice růží. Květy rudé jako krev a mezi nimi jeden černý Petru přitahovaly k tomu místu víc a víc. Běžela až doběhla k náhrobnímu kamenu. Vzala si tu skvostnou voňavou nádheru a poklekla aby viděla, kdo tam odpočívá. Petra se zvedla a usmála se na Davida. "Teď už tomu rozumím a děkuji Ti, že jsi mě odvedl domů. Jen jednu věc mi vysvětli. Proč jsi mě viděl, slyšel a vnímal, když ostatní ne? Jsi snad stejný jako já?" Vodopád slz mu stékal po tváři, když ji políbil na ústa a pohladil. " Láska má mnoho podob, ale jen ta nejčistší a nejnevinnější dokáže vidět věci a bytosti mezi zemí a nebem." To jí jako odpověď stačilo. Petra ho objala, políbila a naposledy mu věnovala pohled, který vždy patřil jen a jen jemu.

Díval se, jak žena kterou tolik miloval a nikdy nemohl mít zazářila a kvítky růží, v něž se proměnila vsává země. Věděl, že navždy usnula a spí nekonečným sladkým spánkem, ze kterého se už nikdy neprobudí. Naposledy se usmál, otočil se a vydal se na konec louky, kde začíná realita a končí sen.
Tipů: 1
» 08.04.13
» komentářů: 2
» čteno: 993(10)
» posláno: 0


» 08.04.2013 - 17:26
Na první povídku to není špatný :) pamatuj, že cvik dělá mistra, takže se nenech odradit případnou kritikou a piš, piš, piš :))
» 08.04.2013 - 17:53
celkem dobrý, pěkně se to četlo.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Beznaděj | Následující: Pandořina skříňka

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.