Beznaděj

A tak jen sedím
slzy mi tečou z očí
a před sebe jen hledím
a vnímám, jak zeměkoule se točí.

Dívám se na mobil a vím, že otázku mám zbytečnou
chtěla bych zavolání, zprávu aspoň úsečnou.
Dívám se znovu a zas,
co bych dala kdybych slyšela tvůj hlas.

A tak jen sedím,
jen židle se změnila v postel.
A před sebe hledím
jak satanista na kostel.

Napadají mě různá slova,
před jejích hrůzností se kláním.
Není to ani láska a ani touha,
slzám pálivých se bráním.

A tak dál jen sedím
a přemýšlím, jak pryč z tý ironie
a před sebe hledím
chci zpátky do utopie.

Jak dlouho tohle zvládat mám,
jak svíčka v děšti pomalu zhasínám.
Oči se zavírají, já umírám...
Pšššš, je to jen zlý sen
usínám.....