Nebojácný Sullivan & vezír Rafaer

Metropoli Charúž Al-Mari
naplnil velký smutek;
pohřbívali tam
svého udatného krále,
mladičkého Chaza-Ra-Goabbu.

Zemřel v boji,
když se ucházel
o srdce krásné Enefity,
zemřel mečem krutého Amira Da-Kruoty.

Vypravěči arabských pohádek
třikrát zaplakali;
ranní jitro zahalil
rubáš smutečního šerosvitu…

Zesnulého krále
nahradil vezír Rafaer;
byl však znám spíše jako Rafír,
neb jeho turban zdobily krvavé slzy – safíry.

Moudří politici a staré hadačky
mu prorokovaly krátkou vládu,
v kartách a společenských kruzích
bylo vidno jistého muže, který mu zkříží cestu…

Rafír nechal popravit
nejstarší a nejmoudřejší z hadaček,
váženou Burru-Man-Rubbu,
což pobouřilo církevní hodnostáře
a stoupence jejího hadačského daru;
prokleli vezíra Rafaera za jeho
kruté a neuvážené rozhodnutí.

O Sullivanovi se v těch dobách
skládaly vznešené eposy;
potulní vypravěči mu přisuzovali
velkou budoucnost a slávu,
hodnou Chaza-Ra-Goabby.

Málokdo tušil, jak Sullivan skutečně vypadá,
vlastně nikdo pořádně nevěděl,
zda spíše nebyl pohádkou,
jakou povídají babičky svým vnoučatům,
pověstí, kterou zaznamenávají kronikáři
svými brky do zažloutlého pergamenu,
a posléze herci deklamovanou, barvitě líčenou divadelní hrou.

Rafír tehdy dosáhl svého druhého stupně,
i on měl své zapřísáhlé stoupence
a poskoky – byl ve svatostáncích Rafaerových
vysvěcen na Ra-rafíra…

Mnozí nechápali účel těchto stupňů popularity,
ale jakmile Ra-rafír dosáhne třetího stupně,
něco ze zlomí, něco se stane;
ústa Sullivanových fanoušků
opakovala jméno Sullivan,
stejně jako když svatý Otec
přeříkával Alláhovo:
„Buď spasen v zemi nebeské…“

V období, kdy se Ra-rafírova
popularita blížila
k třetímu stupni,
docházelo k nepokojům
a mluvilo se o tichých mordech,
za kterými stál Ra-rafaerův
poskok a vrchní poradce
Ahmed, známý jako „Ra-rafírův hněv“.

Jistě nebylo náhodou,
že Ahmedovými oběťmi
byli lidé, kteří nestáli na
Ra-rafaerově straně.

Ulice a doky Charúž Al-Mari naplnil
strach, lítost a vztek.

Ra-rafír byl stále blíž k třetímu stupni…

…do jeho vysvěcení zbýval již krátký čas.

Šum hlasů, jenž opakoval jméno
hrdinného Sullivana,
se změnil v příboj, který si razil
cestu mezi trny v očích bohů;
lidé, kteří byli ušetřeni bodnutí
Vysoké Brutální Boží Moci
se přeci jenom dočkali své spásy…

…svého hrdiny…

A tak, jak bylo řečeno,
tak se také stalo.

Sullivan, který byl krásný
jako dívčí ňadra,
rychlý jako vítr
a nebezpečný
jako zástup
vycvičených zabijáků,
v den, kdy se krutovládce
stal vysvěcením Ra-ra-rafírem,
proti svému protivníkovi
pozvedl čestně meč a promluvil:

„Jedině smrt jednoho z nás
rozhodne, jakým směrem
se bude dál ubírat Charúž Al-Mari;
zda ji povede děsivá pěst a krutost,
nebo ctěný hlas s mírumilovností“.

Tato slova započala
Boj jediného muže proti
Armádě hrdlořezů, kteří předstoupili
Před Ra-ra-rafíra;
bitva rozhodující o budoucnosti
a osudu sužované metropole…

Sullivanovy Pohyby
dospěly k Ahmedovi,
rozsekal posledního zabijáka
na cáry masa, přičemž si sám
odnesl pár hlubokých jizev.

Když zažehnal „Ra-ra-rafírův hněv“
do propasti smrti,
samotnému Ra-ra-rafaerovi
zablýskaly zuby v hněvu
a vyrazil pokřikem vpřed,
jako strašlivá bouře,
s nastaveným mečem,
jehož hrot byl připraven zasadit
Sullivanovi rychlou smrtící ránu,
rovnající se rychlosti blesku.

Sullivan vykryl útok
a srazil krutovládce k zemi,
jílcem jej omráčil a bodnutím
vypudil z tohoto světa…

Ujal se vlády Charúž Al-Mari
a jeho udatné jméno od těch dob dělá čest lidu.

Nebojácný Sullivan se stal živoucí legendou...

…a vezír Rafaer mrtvou a zapomenutou vzpomínkou.