Led a oheň - kniha druhá, kapitola 45

Hrála hudba a já s Rondou jsme vířili mezi dalšíma tanečníkama. Moje žena jen zářila a já si uvědomil, že jí to vopravdu sluší. S Johanou si daly záležet na šatech a Thora ji moc hezky učesala. Jo, vypadala jako šťastná nevěsta. A já se činil, abych působil jako spokojenej ženich. Vyzvednul jsem ji až skoro nad hlavu a ona se na mě při tom zářivě usmála. Hudebníci skončili a já ji zaved k našemu stolu, kam jsem ji usadil po svým boku.
„Na zdraví krále a královny!“ Cedrik se chopil poháru a všichni v síni se k němu připojili. I já jsem pozvednul svoji číši a Ronda učinila totéž. Ale všimnul jsem si, že si sotva omočila rty. Spokojeně jsem na ni kejvnul. Zapýřila se a uhnula očima.
„A ať se jim narodí silnej kluk …“ Grund si zvolil přípitek podle svýho a já se ho pokusil kopnout pod stolem, ale muj přítel si z toho nic nedělal a dál halekal. „ … nebo krásná holčina!“

Už se blížila půlnoc, když jsem se zvednul a vzal Rondu za ruku.
„Jdem spát!“ oznámil jsem svýmu lidu hlasitě. „Žena si potřebuješ vodpočinout …“ Grund se zašklebil.
„Tak to abys tady zustal s náma, ne?“ Vzápětí následoval obrovskej řehot. Zamračil jsem se na něj.
„Nech si svý rady, chlape!“ odseknul jsem mu přísně, ale Grund jen mávnul rukou a pozvedl korbel směrem ke mně. Okázale jsem ho ignoroval a vzal Rondu do náruče. Vynes jsem ji po schodech a zamířil do svýho pokoje.
„Kam mě to neseš, Pavriku?“ hlesla rozpačitě.
„Čeká nás svatební noc, ženo!“ ozřejmil jsem jí svuj úmysl.
„Aha.“ Víc k tomu neřekla a já volnou rukou otevřel dveře, který jsem za náma zas kopnutím zavřel.

Položil jsem Rondu na postel, ale sám si sednul do křesla. Ronda na mě upírala zkoumavej pohled.
„Co se děje?“ zeptal jsem se se zájmem. „A netvrď mi, že seš nervózní z toho, co teď přijde!“
„To ne, ale třeba bys chtěl rozpačitou nevěstu, ne?“ Vobrátil jsem voči v sloup.
„Nestojim o vystrašený holky, to bys měla vědět!“ S pannama jsem si to nikdy neužil. Ne, že by to bylo vyloženě zlý, ale nevěděly, co dělá chlapovi dobře a taky se bály, že je to bude bolet. A tahle jejich obava je stravovala zevnitř …

Moje žena se vědoucně usmála a vstala. Sledoval jsem, jak si pomalu rozšněrovala živůtek, pak si shrnula látku z ramen a nechala svoje svatební šaty sklouznout na zem … Spokojeně jsem zamručel. Byl na ni moc pěknej pohled a moje mužství mi to sdělovalo. Asi pro případ, že bych byl úplně blbej! Dlaněma si vyzývavě přejížděla po těle a pohledy, který při tom na mě vrhala, rozhodně nebyly nevinný … Ukázal jsem bradou k posteli a ona tam poslušně zamířila. Klekla si na všechny čtyři a mně se zrychlil dech. Přistoupil jsem k ní a zlehka ji pohladil po nahých zádech a trochu stisknul bělostné polokoule jejího zadku. Tichounce zasténala, ale jinak se ani nepohnula. Ještě několik minut jsem si ji prohlížel a ji to viditelně znervóznilo. Ohlédla se po mně.
„Je něco špatně?“
„Líbíš se mi, ženo!“ V mžiku jsem ze sebe strhl oblečení, klekl si za ni a pevně ji uchopil za boky. Ihned poroztáhla stehna a já si opřel svoji chloubu o vstup do jejího těla.
„Pavriku … prosím …“ zašeptala prosebně a já jí vyhověl. Vklouzával jsem do ní pozvolna, až jsem v ní byl až po kořen. Sklonil jsem se k ní, abych jí polaskal na uchu.
„Takhle se ti to líbí, co?“ zašeptal jsem jí do něj. Trochu jsem se povytáhnul a hned zas zastrčil zpátky.
„Ano …“ zapředla jako spokojená kočka.
„Jsem rád, že to přiznáš!“ zamumlal jsem a začal přirážet. Nejdřív líně, ale po chvíli jsem zrychlil a moje pohyby nabyly na síle … Ronda najednou vykřikla a zhroutila se na postel. Ještě jsem se několikrát pohnul, než jsem s polohlasným zasténáním dosáhnul i já svýho vrcholu …

Ráno jsem se vzbudil jako první a vopatrně vylez z postele, abych ji nevzbudil. Ležela na boku a dlouhý vlasy jí zakrývaly tvář. Potichu jsem se voblíknul a vyklouznul z ložnice.
„Jaká byla noc?“ zeptal se mě Grund, když jsem si vedle něj sedal ke snídani.
„Dobrá, jak taky jinak s pěknou holkou, ne?“ mrknul jsem na něj a naložil si na talíř pěknou porci uzenýho vepřovýho. „Máš štěstí, Pavriku! Doufám, že to víš!“
„Jo. Dopad jsem hodně dobře!“ souhlasil jsem s nim vřele.
„No, aspoň, že to uznáš!“ Grund dopil svoje pivo a zvednul se.
„Kam se chystáš?“ optal jsem se ho se zájmem.
„Chci se podívat do Gorladu.“ oznámil mi věcně.
„Jedu s tebou!“ Nacpal jsem si do pusy kus masa a klusal za ním. Wark vyběh ze dveří a bez okolků začal prohánět psy, co byli venku. No, žádnu radost z toho neměli. Rychle jsem si osedlal koně a vyrazil po Grundově boku z brány …