Poslušná

Žádala jsem vztyčený kámen,
aby ke mně promluvil.

Položil na mě silná slova;
jeho pád mi
nehezky rozsekl hlavu.

Pár kapek krve
se vpilo
do žíznivé hlíny...

V té jediné vteřině
jsem zaslechla
táhlý povzdech;
od severu
se zatočil vítr
v dokonalé baletní
piruetě; zvedl mi náladu
k horizontu štěstí...

Možná moje rozseknutá hlava
byla daní za to,
že žádám nemožné,
že si vymýšlím to,
co ostatní berou
za absurdní.

Nyní vím, že se raději
zdržím svých požadavků,
protože, i když mě už
někdo považuje za blázna...

...nemusí nade mnou truchlit...


Nenechám se
dobrovolně připravit
o život, kdy v dnešní době
je stále více vražd...

Vražda je poslední
kapkou nervů
nemocných lidí
na hlavu.


Za svoje zranění hlavy
si však nesu vinu sama,
ovšem ten kámen
se nade mnou tyčil jako
varovný prst...


...příště budu poslušná.


A snad i více šťastná.