Zásvětní ráj lásky

Nemůžu vytrpět
ukřižovanou Krásu;
z očí, které hází blinkry,
mi vytéká mořská sůl.

Je těžké nést vinu,
asi jako žulové kameny
na zádech - tíha tohoto údělu
tlačí mé myšlenky k zemi.

Padl jsem ve válce
na kolena, a prosil
za návrat své duše...

Místo vyslyšení
mě vyšší moc
srazila bleskem;
síla výboje
mi sežehla vlasy.

Za normálních okolností bych zemřel...

Ale jelikož jsem
obětoval to nejkrásnější
co mám,
(tedy to, co jsem měl)
a přihlížel, jak moji dívku
přibíjí ke kříži,
(omámenou nějakou látkou)
já přežil...

I když bych byl raději,
kdyby mi nikdo neubližoval;
netrápil mé oči pohledem
na umírající Krásu.

Vždycky Tě budu milovat,
a jednou mě přibijí zády k Tobě...

...abychom symbolizovali blízkost zamilovanosti.

I přesto, že život z nás rychle vyprchal
a duše prchly do zásvětního ráje lásky.

Tam budeme žít věčně bok po boku,
bez zatlučených hřebů
na zápěstí
a nohou…

Bez kříže za našimi zády.