Led a oheň - kniha druhá, kapitola 19

Zatímco Thora upravovala dříví v krbu, tak já jsem nalévala medovinu. Byla jsem rychlejší, takže jsem se pohodlně uvelebila se zkříženýma nohama na posteli. „Tak a za chvíli nám bude pěkně teplo!“ usmála se na mě Thora a usadila se naproti mně . „No tak už mě nenapínej a povídej!“ zaúpěla zoufale, když jsem se k ničemu neměla. Natáhla jsem ruku a vzala si koláček. „Jsou výborné! Nedáš si také?“ Nabídla jsem jí jako by nic. „Tak co to je?“ odmítla mě mávnutím ruky. „Pamatuješ si na toho hnědovlasého muže z Urganova doprovodu?“ zeptala jsem se jí s přimhouřenýma očima. „Toho, jak ses s ním potkala v síni, když jsme tam uklízely?“ ujišťovala se. Přikývla jsem. „Jo, tak toho si pamatuju! Je to náfuka a drzoun, ale jinak je docela hezkej! A má celkem slušný vystupování. Jo, a taky hezky tancuje.“ připustila po chvíli uvažování. „Políbil mě!“ oznámila jsem ji vítězoslavně.
„Fíha! Kdy? Kde? A jaký to bylo?“ vyzvídala hned. „Dole ve stájích a potom ještě nahoře na hradbách! Úplně se mi podlomila kolena a málem jsem ztratila dech …“ Svěřila jsem jí všechno. Jak mě majetnicky svíral, ty jeho dvojsmyslné poznámky i to, čím mi hrozil. A přiznala jsem jí i to, že se mi to líbilo. Že jsem byla ochotná ho provokovat, jen abych získala jeho další políbení. „No, teda!“ vydechla Thora, když jsem skončila. „A ví o tom náš král?“ optala se tiše, jako by se bála, že se můj bratr odněkud vynoří. „Samozřejmě, že ne! Víš přece, jak dovede být prudký!“ Nebála jsem se, co by udělal se mnou, věděla jsem, že mně by doopravdy nikdy neublížil, ale o zdraví baranského knížete. „Vždyť se s ním už popral a to se mnou jen tančil! Za tohle by ho nejspíš zabil!“ Thora se ušklíbla. „Jo, všimla jsem si, že voba vypadali, jako by na ně spadnul barák!“ Zamračila jsem se na ni. „To není zábavné, Thoro! Když jsem je pak ošetřovala, tak jsem viděla …“ „Tys je ošetřovala?“ vykulila na mě oči. „Jako najednou?“ Obrátila jsem oči v sloup. „Ne! Nejdřív jsem byla u bratra a pak mě Urgan požádal, jestli bych se nepodívala i na Briana!“ Svlažila jsem si vyprahlé hrdlo. „Pověz, jak vypadá?“ vyzvala mě Thora a ulomila si kousek koláčku, který si takřka bez zájmu vložila do úst. „Pavrik nebo Brian?“ Poťouchle jsem na ni mrkla. Začervenala se. „Hele, vim, že jsem byla bláhová! Ten se na mě ani nepodívá!“ Nevyvracela jsem jí to. Možná za to mohlo i to, že jsem si s ní byla tak blízká. Kdo ví? „A navíc jeho už znám!“ dodala pyšně. Pravda, mezi dívkami v hradu probíhal neustálý boj o to, která se o mého bratra postará v lázni.A Thora di v něm vedla celkem zdatně. Hlavou mi blesklo, že já bych stejně urputně bojovala o možnost vidět tak Briana …
Pomohla bych mu ze šatů, pečlivě mu vydrhla záda a pak bych mu podala plátno, aby se osušil. Vylezl by z kádě a potom bychom …
„Ty jsi ale hrozná tajnůstkářka, Mar!“ postěžovala si Thora, když jsem se ztratila v těch lákavých představách. „Nezlob se! Jen jsem se zamyslela!“ přiznala jsem s rudnoucími tvářemi. Thora se zachichotala jako malá holčička. „Že uhodnu, na co myslíš?“ „To by nebylo zas až tak těžké, ne?“ špitla jsem rozpačitě. Rozesmála se ještě víc. „Taky bych řekla!“ Její veselí mě přivádělo do ještě větších rozpaků. „Je na tom snad něco špatného?“ Thora se ihned přestala smát. „Ne, Mar, to v žádnym případě! A kdyby tvůj bratr nebyl takovej pruďas, tak by sis tohle zažila už mnohem dřív!“ ujistila mě přátelsky. „A jen počkej, až se dostanete dál! To teprv bude něco!“
Zatajila jsem dech. „Thoro, ty už jsi se dál dostala?“ Musela jsem se zeptat. „Jsem ještě panna, ale znám už víc než jenom pár pus!“ Thora na mě mrkla. „Strýc není král, takže se naši mužský zas až tak nebojej! Tohle je zase výhoda toho, když seš jenom děvečka!“ Hm, asi má pravdu. Pak mě ale přemohla zvědavost. „A co je víc než pár pus?“ Thora si mě přemítavě prohlížela. „Když tě líbal, tak se tě dotýkal?“ Přikývla jsem. „Držel mě kolem pasu a pak mi přejížděl rukou po těle ...“ hlesla jsem s hořícími tvářemi. „Tak si představ, že ti při tom zajede pod sukni …“ Jen ta představa byla nestoudná! „Thoro …“ Gestem mě zarazila. „ … a bude tě hladit tam dole …“ Oh, bohové! „ … a nepřestane, dokud …“ zaváhala. „Dokud co?“ Ani jsem netušila, že jsem to vyslovila nahlas. „Dokud se neuděláš!“ Tím mi moc nepomohla a z mého výrazu jí to bylo jasné. „Budeš mít pocit, že umíráš! Napoprvý tě to nejspíš dost vyděsí, ale stojí to za to, věř mi!“ O tom jsem nepochybovala. Jenom to, co popisovala, mě rozhodně nenechávalo chladnou. Najednou jsem pocítila přímo palčivou touhu zažít takovouhle sladkou smrt. Thora se na mě povzbudivě usmála. „Neboj, však se taky dočkáš!“ Jako by přesně věděla, co se mi honí hlavou! „Jsi snad čarodějka?“ ohradila jsem se zaskočeně. Pohladila mě po ruce. „Ne, ale se mnou to bylo stejný, víš? A hádám, že ten tvuj hnědouš ví, jak udělat holce dobře!“ Vytřeštila jsem na ni oči. „Proč si to myslíš?“ Pokrčila rameny. „Víš, co je nespravedlivý? Že u chlapa nikdo nečeká, že do manželství vstoupí nedotčenej! A to pak maj eště tu drzost si stěžovat, když pak jedna pořádně neví, co s tim má dělat!“