Mořská monarchie

Ve vodní kolébce,
kolébá se maličké dítě,
unášené na vlnkách,
které ochraňují
rozesmátí delfíni.

Je to Neptunova krev,
jenž dítěti koluje tělem,
potomek Pána moří...

Místo zlaté lžičky
se narodilo se zlatým trojzubcem
v kolébce;
kolébka nemá
pevný tvar a dá se
krásně modelovat.

Mořské děti
si rády hrají
s vodou...

Umějí si udělat vlastního
koníka nebo hvězdici,
mořskou lasturu,
jenž sklapuje ústa
s nádhernou perlou;
vše co k moři patří.

Chlapci na perly loví děvčata;
mořské princezny,
i když, jestliže je dívka
pěkná od pohledu,
není důležité, z jaké je
společenské třídy...

Neptunův dědic věští
z křišťálových koulí
budoucnost - a nestačí se divit,
neb mořské vlny
probarví krev
Otroků z hlubin.

Temnotu, kterou
vidí pouze Neptunův dědic,
probodne světlo z povrchu...

...Otroci Pána moří zemřou...

Neptunova vláda upadne,
a moře, jenž stojí
na zákonech velebné šlechty
se osamostatní.

Tak tomu bylo před mnoha světelnými lety,
tak tomu je v současné době;
moře bylo vždy dávno samo sebou...

...a k vládě již nepotřebuje
žádnou vyšší moc,
ba ani mořskou monarchii.

Nesnižuje se ke dnu,
nýbrž mu stoupá
sebevědomí,
tak jako sluneční paprsky,
které se šplhají
po žebříku z oblohy.

A ten, kdo stoupá, dosáhne ke hvězdám...


nebo ještě výš.