Bezejmenná studna stydlivých vyznání

Sázím kartu s ohnivým srdcem,
na jméno děvky, jež je zakázáno
promlouvat do klíčových dírek,
a zasunovat tam ztopořené paklíče.

Otevřete se, křičím vypjetím,
je těžké a krásné zároveň
myslet na výhru
a vyjmenovat při tom slovník,
okázale zabarvený
chtíčem býčího draka.

V okruhu kroužení
kolem lovců dívčích darů
se stahují zhořklé pasti
šumivých propadlišť.

Je mi úzko
protáhnout se
škvírou bezejmenné
studny stydlivých vyznání,
provokující první slabiky.

Ta děvka mě namočila
do pěkné kaše,
je to kulinářská kráska – lepí to,
cítím se být inteligentní ingrediencí,
lepíme náš vztah
dotykem křehké hmoty,
aniž bychom si zavařili
na problémy
pudinkového početí.

Ukaž mi svůj svět
zevnitř
a já Tě budu
pokaždé
zabíjet stejnou láskou.

Jako když se Romeo a Julie
stali nemrtvými milenci,
neznající bolest….

…jenom jedovaté pohledy
svůdně slučující
stydlivá slova.

…slučující realitu a fantazii
křehkých vztahů
s tvrdým štítem rytíře,
volícího si vlastní rody,
bez opozičního nesouhlasu…