Hamlet
... poslední minuty jeho života
» autor: kavec |
***
V hlavě jak v prázdném pokoji
ale kdo z vás se podívá své smrti přímo
do černých očí
kdo z vás umírá na banální ránu mečem
jen na špičce visel flakón s jedem
tak rychle učinkujícím
až strach nemohl ani otevřít své oči
při tom rychlém umírání
pro nic a pro nikoho
snad se mi to jen zdálo
ale krev prýštící z rány je skutečná
tak skutečná jako prohra v nebytí
života co se ztrácí v krůpějích dechu
uvázlých mezi rty jako by přesmyčky osmiček
vytyčovaly cesty nekonečna
po drahách co vedou jedině k smrti
a možná k novému životu v novém těle
zatím neobnošeném ale nepotkat tebe
ty hlubiny očí nevlastní matky mající
ještě můj poslední výdech na své líci
a otisky dlaní na čekající duši
tak průzračně čistá je láska v zapírání
kdy stačí jediný pohled s úsměvem na celé tváři
a smrt zatím nepřichází jako by byla milostná
v těch posledních minutách co mi schází
chlad kostelních zvonů mě doprovází
a na věžích strážní volají že vítězství je blízko
a ztracené loďstvo připlouvá do svých domovských přístavů
jen řeka pod okny paláce zůstane stejná
a v ní obrysy našich nahých těl která se milovala
na hranách otevřeného hrobu
kdy prvý hrobník stále něco zaklínal
mumlavými slovy půlnočních odpustků
a mistr Yorick se v mé ještě vzdorující dlani
smál celému vesmíru a hromadě lidských zbytečností
kdy trouchnivějící kosti nemohou vyprávět
ty příběhy plné lásky incesů a nenávisti
kdy čarodějky věští z průhledných pohárů
jen zmar smrt a prokletí
a králové nemohou zastavit lásky svých synů
odsouzených k zániku při všem odříkání
těch vět nejsladších kdy se láska v podloubích
divokých růží svléká jen pro jejich oči
a malá smrt v tom okamžiku není tak strašná
když jsem vcházel do tebe jako do modlícího se chrámu
co mlčel vším svým tichem opuštěných oltářů
a z kazatelen nezněla slova právě přicházejícího Krista
který natahoval přes staletí k mému srdci
své krvácející ruce
v tom okamžiku kdy neúprosná tma mi zavírala oči
tvou horkou dlaní klouzající po mém čele
a andělé se slétali k mojí duši
aby jí odvedly do Jeho království
kde budu zase jen s tebou a tvou láskou
nekonečný jako tvůj poslední polibek
hladící moje studené rty ...
***
V hlavě jak v prázdném pokoji
ale kdo z vás se podívá své smrti přímo
do černých očí
kdo z vás umírá na banální ránu mečem
jen na špičce visel flakón s jedem
tak rychle učinkujícím
až strach nemohl ani otevřít své oči
při tom rychlém umírání
pro nic a pro nikoho
snad se mi to jen zdálo
ale krev prýštící z rány je skutečná
tak skutečná jako prohra v nebytí
života co se ztrácí v krůpějích dechu
uvázlých mezi rty jako by přesmyčky osmiček
vytyčovaly cesty nekonečna
po drahách co vedou jedině k smrti
a možná k novému životu v novém těle
zatím neobnošeném ale nepotkat tebe
ty hlubiny očí nevlastní matky mající
ještě můj poslední výdech na své líci
a otisky dlaní na čekající duši
tak průzračně čistá je láska v zapírání
kdy stačí jediný pohled s úsměvem na celé tváři
a smrt zatím nepřichází jako by byla milostná
v těch posledních minutách co mi schází
chlad kostelních zvonů mě doprovází
a na věžích strážní volají že vítězství je blízko
a ztracené loďstvo připlouvá do svých domovských přístavů
jen řeka pod okny paláce zůstane stejná
a v ní obrysy našich nahých těl která se milovala
na hranách otevřeného hrobu
kdy prvý hrobník stále něco zaklínal
mumlavými slovy půlnočních odpustků
a mistr Yorick se v mé ještě vzdorující dlani
smál celému vesmíru a hromadě lidských zbytečností
kdy trouchnivějící kosti nemohou vyprávět
ty příběhy plné lásky incesů a nenávisti
kdy čarodějky věští z průhledných pohárů
jen zmar smrt a prokletí
a králové nemohou zastavit lásky svých synů
odsouzených k zániku při všem odříkání
těch vět nejsladších kdy se láska v podloubích
divokých růží svléká jen pro jejich oči
a malá smrt v tom okamžiku není tak strašná
když jsem vcházel do tebe jako do modlícího se chrámu
co mlčel vším svým tichem opuštěných oltářů
a z kazatelen nezněla slova právě přicházejícího Krista
který natahoval přes staletí k mému srdci
své krvácející ruce
v tom okamžiku kdy neúprosná tma mi zavírala oči
tvou horkou dlaní klouzající po mém čele
a andělé se slétali k mojí duši
aby jí odvedly do Jeho království
kde budu zase jen s tebou a tvou láskou
nekonečný jako tvůj poslední polibek
hladící moje studené rty ...
***
Tipů: 12
» 15.02.13
» komentářů: 6
» čteno: 725(11)
» posláno: 0
» nahlásit
» 15.02.2013 - 12:11
krizekkk
Ano, být či nebýt. ST*
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Yorick | Následující: Páteční střípky čekání ...