Páteční střípky čekání ...

***




Vlastenci ... ?




Možná jsem slyšel ve své hluchotě luzné zvony
Nebo jen Vltavu když si zpívá
Tichým hlasem přes jezy a kamení
Divokými proudy až k Svatojánským stráním
Možná jsem viděl na hladině ukrytá zrcadla
A na nich káčátka neohrabaných vorů
Kdy vesla se nořila až do snů ještě nenarozených tónů
Ale můj mozek už je všechny slyšel
A potajmu je skládal do barevných partitur
Vody nebe a slunce
A s půlnočním měsícem jsem tančil
Na vlhké trávě luk a pastvin
S rejem průsvitných rusalek
Až touha bolela do unavených slabin
Pak jsem počítal hvězdy nad Křivoklátem
Očima volajícíma ze sna ...
Viléme
Hynku
Jarmilo ...



A vězení mé duše se scvrkávalo do jediné slzy
Která zůstala na věky věků viset
Na popraskaných zdech kasemat a vězení
S písmeny ještě nenarozených básní
Odsouzených v příštích vteřinách k rychlé smrti
Před hlavněmi pušek popravčí čety
Kdy nebyl ani čas pohřbívat mrtvoly a domy hořely
A stále vzpřímený kněz se kácel při poslední salvě s lidickými muži
A odtržené děti hledaly svých ještě živých matek
V tom zmatku mi do hlušiny bolící duše
Někde z hlubin věků zazněl výkřik umírající ženy ...



Bylo tak blízko k smrti a my zapomínali
Pozdravovat vlaštovky ...


My zapomínali až úplně zapomněli
Co je to hrdinství a láska k vlastní zemi
Všechno jsme raději prodali
Za zlatý obrázek Kačera Donalda
Visící na čestném místě v našem srdci ...




***



Kulhavý Orfeus na cestě peklem ...




Všechno co jednou bylo dobré
musí být pošlapáno
zašlapáno hluboko pod zem
a nebo do ztemnělých sklepů lidského podvědomí
aby nikdo nemohl promluvit
že někdy bylo lépe ...





stejně jak hledal Orfeus slova
ztracené písně hluboko v propastech pekla
a Kerberos mu šel z cesty už unavený
tím stále více a více pronikajícím zpěvem
co zavíral sám od sebe bdící oči
aby žijící člověk mohl proniknout
do říší temnoty a smrti
kde šedavé stíny pomalu bloudí
po usychající trávě Martových polí
od nekonečna k nekonečnu
půlící čárou temné a mlhavé řeky Styx




nesmíš se nikdy otočit
protože zkameníš v podobě solného sloupu
nesmíš odpovědět na přicházející hlas
který ti vypráví o spravedlivém světě a životě
nesmíš nikomu podat ruku protože
stisk dlaně stínu člověka tě zavazuje
k pravdě a čestnému jednání
nesmíš vůbec nic protože
už by ses nikdy nechtěl vracet ...



na zem



a to co bylo jednou dobré se ztrácí
pohlcené časem a zapomínané lidmi
kteří už neví co znamenají pravdivá slova
vmetená do tváře těch
kteří jich den co den zneužívali



***