Yorick

***



Možná až příjdeš tak najdeš pouze prázdnou postel
Na stole nůž a pod plátnem čerstvý chléb
Ještě vonící ohněm a pecí
Ještě nezapomeň pozotvírat všechna okna
Aby ptačí zpěv probouzel skřítky a bůžky
Vrzajících prahů ...



Nesmíš zapomenout naroubovat prvý štěp
Kdybych se nevrátil mezi své stromy a keře
Nesmíš zapomenout často poslouchat vítr
Možná v něm ucítíš moje slova co jsem pro tebe
Skládal na březích řek ve stínu olší a smutečních vrb
Pak jsem se vracel domů mezi obrazy čtyř
Bílých stěn a čekal na okamžik kdy zapadne slunce
A já můžu začít žít svůj nový život
V království křivých zrcadel
Kdy nerozeznáš krásu od ošklivosti ...



A mistr Yorick stále znova a znova zavazuje
Plné pytle ušetřených zlaťáků
V nějaké naději že zítra může být mnohem hůře
A ošklivá královna bude chtít naprotiv své škaredosti
Ty nejkrásnější a nejdražší šaty od cizozemských návrhářů ...



Budu stát někde v koutě a začnu sledovat ten vodopád slov
Vět úklon a potajmých šklebů
Kdy tvář se bude měnit v podoby ještě nevídané
A možná bude slyšet v prostoru tvé něžné volání
Ať se vrátím ke svým stromům a tvé ženské lásce ...



Ale už bude pozdě ...
Možná si s Yorickem zajdeme na džbán
Slunečního vína a budeme mluvit o ztracené poezii
Všech těch kteří se nemohli vyjádřit
V plamenech hořící pravdy
Jen slova zůstala aby varovala ty ještě nenarozené
A mistr Yorick se tiše smál pod vousy z ranní rosy
Prvého oblaku který nás v sobě hostil
Se sborem bílých andělů ...