Óda za kruh Urmek
Tahle píseň už tu jednou byla, ale ložím ji znovu, protože patří k Prachu hvězd stejně neodmyslitelně, jako Strážce Měsíční Věže.
Píseň k Prachu hvězd, o Kruhu Starších toho světa a jejich osudech, které mimoděk určily i ten Evy.
» autorka: Jackie Decker » Básně / Balady, romance |
Zhoubu v srdcích všichni jsme cítili,
předzvěstí jí byla zkouška a zrada,
láska jež měla všechno překonati,
nakonec i poslední snahy zmařila.
Pět jich bylo, pod klenbou z hvězd.
Strážci světa, tajemství nebes…
Pět jich bylo, těch stromů ticha.
A malá hvězda, jež znamenala konec.
Jeden se vynořil, ze srdce lesů,
z lůna přírody matičky země,
kde moudrost a tvrdost kráčejí spolu
až na samý konec života písně.
Pět jich bylo, pod klenbou z hvězd.
Strážci světa, tajemství nebes…
Pět jich bylo, těch stromů ticha.
A malá hvězda, jež znamenala konec.
Jeden byl léčitel, pán hojení ran.
Vždycky se vynořil, kde bylo jej třeba.
Ten, který tajemství života znal.
Kde nemoc či zranění soužila těla.
Pět jich bylo, pod klenbou z hvězd.
Strážci světa, tajemství nebes…
Pět jich bylo, těch stromů ticha.
A malá hvězda, jež znamenala konec.
Další šla z příkrovu pokoje,
staletí moudrosti síní elfů.
Ta, která neznalá boje,
V náručí nesla po hrstech míru.
Pět jich bylo, pod klenbou z hvězd.
Strážci světa, tajemství nebes…
Pět jich bylo, těch stromů ticha.
A malá hvězda, jež znamenala konec.
Další tam nebyla,
stěžeň hvězd a lidí.
Vždy ráda mizela,
neměla zbytí.
Pět jich bylo, pod klenbou z hvězd.
Strážci světa, tajemství nebes…
Pět jich bylo, těch stromů ticha.
A malá hvězda, jež znamenala konec.
Poslední z temnot vědění,
ve spárech noci pocítil moc.
Ten jehož postihlo pravdivé vidění,
Jež zažehlo tu strašlivou nemoc.
Pět jich bylo, pod klenbou z hvězd.
Strážci světa, tajemství nebes…
Pět jich bylo, těch stromů ticha.
A malá hvězda, jež znamenala konec.
Na zemi to přetěžké břímě,
i jiní s nimi nesli.
Však, že se zrodilo nemocí zhoubné dítě,
Mocní strom přátelství rozervali.
Pět jich bylo, pod klenbou z hvězd.
Strážci světa, tajemství nebes…
Pět jich bylo, těch stromů ticha.
A malá hvězda, jež znamenala konec.
Zhoubu v srdcích všichni jsme cítili.
Proroctví útěchou nebylo nám.
Naděje mizela jak oni zmírali,
jen první-poslední odešel sám.
Pět jich bylo, pod klenbou z hvězd.
Strážci světa, tajemství nebes…
Pět jich bylo, těch stromů ticha.
A malá hvězda, jež znamenala konec.
A tam v lůně života,
čekati je úděl,
spojencem samota
a smutku příděl.
Pět jich bylo, pod klenbou z hvězd.
Strážci světa, tajemství nebes…
Pět jich bylo, těch stromů ticha.
A malá hvězda, jež znamenala konec.
Na věky…
předzvěstí jí byla zkouška a zrada,
láska jež měla všechno překonati,
nakonec i poslední snahy zmařila.
Pět jich bylo, pod klenbou z hvězd.
Strážci světa, tajemství nebes…
Pět jich bylo, těch stromů ticha.
A malá hvězda, jež znamenala konec.
Jeden se vynořil, ze srdce lesů,
z lůna přírody matičky země,
kde moudrost a tvrdost kráčejí spolu
až na samý konec života písně.
Pět jich bylo, pod klenbou z hvězd.
Strážci světa, tajemství nebes…
Pět jich bylo, těch stromů ticha.
A malá hvězda, jež znamenala konec.
Jeden byl léčitel, pán hojení ran.
Vždycky se vynořil, kde bylo jej třeba.
Ten, který tajemství života znal.
Kde nemoc či zranění soužila těla.
Pět jich bylo, pod klenbou z hvězd.
Strážci světa, tajemství nebes…
Pět jich bylo, těch stromů ticha.
A malá hvězda, jež znamenala konec.
Další šla z příkrovu pokoje,
staletí moudrosti síní elfů.
Ta, která neznalá boje,
V náručí nesla po hrstech míru.
Pět jich bylo, pod klenbou z hvězd.
Strážci světa, tajemství nebes…
Pět jich bylo, těch stromů ticha.
A malá hvězda, jež znamenala konec.
Další tam nebyla,
stěžeň hvězd a lidí.
Vždy ráda mizela,
neměla zbytí.
Pět jich bylo, pod klenbou z hvězd.
Strážci světa, tajemství nebes…
Pět jich bylo, těch stromů ticha.
A malá hvězda, jež znamenala konec.
Poslední z temnot vědění,
ve spárech noci pocítil moc.
Ten jehož postihlo pravdivé vidění,
Jež zažehlo tu strašlivou nemoc.
Pět jich bylo, pod klenbou z hvězd.
Strážci světa, tajemství nebes…
Pět jich bylo, těch stromů ticha.
A malá hvězda, jež znamenala konec.
Na zemi to přetěžké břímě,
i jiní s nimi nesli.
Však, že se zrodilo nemocí zhoubné dítě,
Mocní strom přátelství rozervali.
Pět jich bylo, pod klenbou z hvězd.
Strážci světa, tajemství nebes…
Pět jich bylo, těch stromů ticha.
A malá hvězda, jež znamenala konec.
Zhoubu v srdcích všichni jsme cítili.
Proroctví útěchou nebylo nám.
Naděje mizela jak oni zmírali,
jen první-poslední odešel sám.
Pět jich bylo, pod klenbou z hvězd.
Strážci světa, tajemství nebes…
Pět jich bylo, těch stromů ticha.
A malá hvězda, jež znamenala konec.
A tam v lůně života,
čekati je úděl,
spojencem samota
a smutku příděl.
Pět jich bylo, pod klenbou z hvězd.
Strážci světa, tajemství nebes…
Pět jich bylo, těch stromů ticha.
A malá hvězda, jež znamenala konec.
Na věky…
Tipů: 7
» 12.02.13
» komentářů: 4
» čteno: 621(11)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Prach hvězd
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Strážce Měsíční Věže | Následující: Zkouška a zrada