Ranní zastavení ...
...
» autor: kavec |
***
do duše
se začala vylévat řeka vzpomínek
tak jako světlo na hladině kaluží
podbarvuje tvé oči
stínem přihlížejících katedrál ...
jsme sami
odhodláni k prvému a poslednímu hříchu
dnešní deštivé neděle
snad slétnou z nebe andělé
aby milující nahotu zaštítili
svými velkými křídly vysněnými
naší žádostivostí která začala přesahovat
meze únosnosti tak jako hřích
se přelévá v čekání hodin nevyplněné touhy
kdy přecházím po opuštěných zahradách
ve stínu větví neznámých stromů
a dotýkám se kůry o kterou jsem opíral
tvou bílou nahotu všech tvých oblin ...
pozdě jsem si uvědomil že nemohu
namalovat svůj sen tou nejrůžovější barvou
protože ranní mlha by mi stejně zatáhla oči
neproniknutelnou mázdrou běloby
co by spalovala každý tvar
vycházející z mého toužícího srdce ...
***
do duše
se začala vylévat řeka vzpomínek
tak jako světlo na hladině kaluží
podbarvuje tvé oči
stínem přihlížejících katedrál ...
jsme sami
odhodláni k prvému a poslednímu hříchu
dnešní deštivé neděle
snad slétnou z nebe andělé
aby milující nahotu zaštítili
svými velkými křídly vysněnými
naší žádostivostí která začala přesahovat
meze únosnosti tak jako hřích
se přelévá v čekání hodin nevyplněné touhy
kdy přecházím po opuštěných zahradách
ve stínu větví neznámých stromů
a dotýkám se kůry o kterou jsem opíral
tvou bílou nahotu všech tvých oblin ...
pozdě jsem si uvědomil že nemohu
namalovat svůj sen tou nejrůžovější barvou
protože ranní mlha by mi stejně zatáhla oči
neproniknutelnou mázdrou běloby
co by spalovala každý tvar
vycházející z mého toužícího srdce ...
***
Tipů: 18
» 12.02.13
» komentářů: 9
» čteno: 590(15)
» posláno: 0
» nahlásit
» 12.02.2013 - 12:25
...
můj milý kamaráde Jiříku,
Tvou krásnou, vlastně překrásnou poezii
svou závistí znevážím
já ranní vidění???
očí zaslepennost, mozek i duši ranní vstávání zákalí
ale ne, krása se nedá znevážit
asi jako hloupost se nedá povýšit na moudrost
no nic, je po poledni a jsem schopna vnímat
ST!!!
můj milý kamaráde Jiříku,
Tvou krásnou, vlastně překrásnou poezii
svou závistí znevážím
já ranní vidění???
očí zaslepennost, mozek i duši ranní vstávání zákalí
ale ne, krása se nedá znevážit
asi jako hloupost se nedá povýšit na moudrost
no nic, je po poledni a jsem schopna vnímat
ST!!!
» 12.02.2013 - 18:57
krizekkk
Nádhera to je. ST
» 12.02.2013 - 21:31
rozhrnu tmu...
neproniknutelnou bělobu
vnímám jen pohmatem
tak je huSTá ...
ale tvoje tělo hřeje...
neproniknutelnou bělobu
vnímám jen pohmatem
tak je huSTá ...
ale tvoje tělo hřeje...
» 13.02.2013 - 10:37
Kdybych mohla tmu rozhrnout, duši pohladit a naučit slunce ať stále svítí a zahubí všechny nemoce a trápení asi bych nebyla člověk... Ale já člověk jsem a tak aspoň souzním s Tvými pocity a přes vzdálenost natahuji přátelskou ruku... Jana
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Vymezování vzpomínek ... | Následující: Imaginární láska