Vílí hrdinky

Tulipánovými skrýšemi,
kde hmyzí rody odpočívají
ve sladkém snění,
probírají se zvídavé prsty
mladičkých vílích hrdinek.

Hrají si na hru
má mě rád - nemá mě rád,
a z očí jim kanou
mořské perly z tajozemí,
tam, kde jim skládají
poctu k nohám.

Obvykle to jsou
květy z písčitých růží,
jenž zahřejí teplé dlaně
pravdomluvných lidí.

Vílí hrdinky
si často zoufají;
v jejich přítomnosti
není žádný muž v bezpečí;
pokud se doopravdy zamilují,
dělá je to nešťastnými,
neboť nemají srdce trpitelek...

Muži jsou oběťmi
aniž to tuší...

...a vílám ten smutek
nesmírně sluší.

Když se zapletou
do vztahu
přesmyček a oklik,
tajozemí otevře
své brány, kam muži
zavítají dobrovolně zemřít...

Aniž si toho jsou vědomi.

...vílám stačí vysát duši polibkem...


Proto se tak nerady líbají,
ovšem to už je jejich věc.


Nerady zabíjí city mužů,
a pokud se tak stane,
trýzní to jejich duši.