HELLSORA, PEVNOST MEZI DVĚMA SVĚTY

Obehnána kyklopskými zdmi,
chválena ve verších potulných bardů,
kteří viděli nejedno utrpení
a zažili nejednu tvrdou ránu ve svém životě,
to je Hellsora, pevnost mezi dvěma světy,
kde princové i princezny
jsou součástí našeho každodenního života,
ve kterém si i my často neseme
svoji výzbroj a trofeje,
i když není ze železných dolů,
a naše výhry nejsou z bojových
klání na život a na smrt,
kde padají ostré rány mečů a seker,
místo ostrých urážek dnešní doby.

Naší výzbrojí je většinou jazyk,
který umí proklát stejně
snadno jako rytířský meč.

Někdy se ta bolest ani zdaleka
nezhojí tak, jak bychom si přáli,
ale jde s tím žít.

Bere nám to ovšem naše duševní bohatství,
a kde jinde hledat poklad než
ve vlastních duších,
zvláště pak, je-li být
souzeno dvěma lidem,
kteří se navzájem milují,
aby opatrovali klenoty svých srdcí
a nedali nic ze svých truhel,
které se třpytí s úctou a upřímností.

Hellsora uzavírá pohádky
se šťastnými konci,
otevírá pohledy za skrytými
dvířky naší fantazie,
brání si své místo mezi
skutečnem a imaginací,
ale nebrání nikomu ke vstupu
do této pevnostní říše…

Díky, pevnosti.