našlehaná pěna

.

Srdce je jako nálož dynamitu
láska je loupež v cizím bytu

a tvoří marné činy
byť není plna žádné viny

předčítá z psích očí
usadila se na stehnech

přemýšlí jak se svět točí
a hodně často bere dech

bere rozum
bere vtip

možná mlčí
možná by jí bylo jinde líp..

srdce je jako horký hrnek čokolády
i když se k němu otočíš zády

pořád hřeje
a rampouchy rozpouští

v pohledu se směje
a se slzami odpouští

bloumá dnem, nocí.. ve snech
láska je nemoc
co se usazuje na křídlech

jen tak lehce
šimrá
a bývá slepá

málokdy se ptá
a málokdy klepá

převrací světy
a tiše tiká

a dýky láme o poety
když hluboce dýchá

zachycena v chmýří per
jako našlehaná pěna stéká
a kouše do žeber

bezejmenná
jsou jí plná naše těla

a křupají

když si rty podají

.