compelle intrare...
myslíte že by ctnost měla být státní záležitostí?...
» autor: enigman |
sídlo morálky pro ty
kdo by se z ní rádi vymkli
kde právo vládne silou
bez odvolání
svrchované dobro
v němž triumfuje hrozba
kde ctnost má takovou cenu
že jedinou odměnou je absence trestu
taková podivná republika dobra
vnucovaného násilím všem...
možná by hlavy pomazané
měly odložit kalkulačky
a uvědomit si
že za prachy se dá získat vše
kromě mravnosti...
na jednom průčelí vězení je nápis
,,Pokud lze zkrotit divou zvěř
není třeba zoufat
ani nad nápravou zbloudilého,,...
umíte si představit
někoho bez končetin
a bezhlavého?
neboť to
že je hlava důležitější
než třeba nohy
nás učí jen zkušenosti...
možná ano
ale neumím si představit člověka
bez myšlenky...
kdo by se z ní rádi vymkli
kde právo vládne silou
bez odvolání
svrchované dobro
v němž triumfuje hrozba
kde ctnost má takovou cenu
že jedinou odměnou je absence trestu
taková podivná republika dobra
vnucovaného násilím všem...
možná by hlavy pomazané
měly odložit kalkulačky
a uvědomit si
že za prachy se dá získat vše
kromě mravnosti...
na jednom průčelí vězení je nápis
,,Pokud lze zkrotit divou zvěř
není třeba zoufat
ani nad nápravou zbloudilého,,...
umíte si představit
někoho bez končetin
a bezhlavého?
neboť to
že je hlava důležitější
než třeba nohy
nás učí jen zkušenosti...
možná ano
ale neumím si představit člověka
bez myšlenky...
Tipů: 31
» 25.01.13
» komentářů: 14
» čteno: 722(25)
» posláno: 0
» nahlásit
» 25.01.2013 - 09:49
...neumíš si představit člověka bez myšlenky,pěkné!Já třeba myšlenky mám,ale marně hledají mozek..:-)
ST
ST
» 25.01.2013 - 09:51
I Dobro ztráci svou cenu, je li prosazováno silou. To, že účel světí prostředky, je jedním z největších omylů. Máš ST
» 25.01.2013 - 13:20
EEvellina
ST
» 28.01.2013 - 13:11
plně souhlasím a vkládám otázku do pořadníku: kde je hranice mezi ctí a vášní?
» 28.01.2013 - 22:51
myšlenka vtělená do slov... křičí, oblbuje ty naše vlastní... děsí mě to, jak jsou lidé ovlivnitelní...myslím v tom negativním ...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: blues hřejivých podvečerů... | Následující: na střeše letícího omnibusu...