dunění nebes

.

Ještě máme hrdost
když stoupáme podél kaluží

a naše otrhanost
se zachytila za růži

vše se schová v davu
tóny čaker
touhy žár

marně prosím hvězdný nátěr
aby mé oči rozehrál

vše splyne v blesku
a hrom uši spolkne
zalehlé

radost schovám do potlesku
dvě srdce k sobě buší
vzdálené

jako kapky po skle jedou
chvilku přitažlivé
pak zas souboj svedou

marný šelem křik

tikavá srdce
jsou hebce nahá
jako křídla
opouští vlahý okamžik

v rosách pouštních dun

v zatracení a nenávisti
spí zabalený
němý vazač strun

ještě máme víru
trosek se dotýkaje
doutnavých

ještě máme světlo z popela
ještě známe milost
ze rtů dík

v noci padáme do nebe alabastru
a dusíme se květenstvím

když vybuchujeme
s hvězdným zpěvem
oči zalil stín

.