Stefane! (25)

Stefane! (25)
Suzanne seděla na Nickově gauči. Choulila se do teplé kostkované deky a v rukou svírala hrnek s teplým čajem. Nick seděl vedle ní a objímal ji kolem ramen.
V křesle po pravé straně gauče seděl Nath s Danny a po levé Ren s Nicou. Všichni se tvářili ustaraně, jenom Odette vztekle přecházela po pokoji.
„Nechápu to! Jsi jeho sestra a on se ani nezajímá, kde jsi!“ vztekala se.
„Myslí si, že jsem na rande s Jackem a skvěle si ho užívám,“ řekla tiše Suzanne a cítila, jak se Nickovo tělo napjalo.
„Ano, ale tím spíš by si neměl vypínat mobil!“
„Je někde s Elene. A popravdě… nechci vědět kde,“ zavrtěla Suz hlavou. „Nechte to být, ozve se později.“
„Tak nám řekni, co se stalo,“ vyzval ji zamračeně Nath.
„Už jsem to přeci říkala,“ namítla Suzanne, ale pohledy kamarádů ji umlčely.
„Dobře,“ kapitulovala s povzdechem a znovu jim od vyprávěla, co se stalo.
Když skončila, položila hlavu na Nickovo rameno a přivřela oči.
„Takže Malcolm je zřejmě někde poblíž,“ konstatoval Ren.
„A ví o nás, což je horší,“ dodala Suzanne s ušklíbnutím.
„Nezdá se, že by tě to nějak trápilo,“ poznamenal Nath zamračeně.
Suz pevněji stiskla hrnek s teplým čajem.
„Když se budu bát, pomůže mi to?“ zeptala se.
„Měla bys asi zavolat rodičům…“ promluvila Nica.
„Ne!“ vykřikla Suz a prudce se posadila, až na sebe málem vylila čaj.
Nicolas jí hrnek vzal z rukou a položil ho na stůl.
„Ne,“ dodala už mírněji. „Nechci se zase stěhovat z místa na místo. Nechci vás ztratit.“
„Neztratíš nás, můžeme si volat…“ namítla Nica.
„Nemohli bychom, nesměla bych,“ zavrtěla hlavou. „Nechci o vás přijít, mám vás všechny moc ráda.“
Nick se usmál a pohladil ji po ruce.
„Vyřešíme to jinak.“
„A co třeba si to vyřídit s Jackem?“ vyhrkla Odette.
„Ne,“ zavrtěl Nick hlavou. „Tedy ano, ale ne hned. Musíme to udělat tak, abychom se rovnou zbavili Malcolma…“ zarazil se a vrhl po Odette zkoumavý pohled.
„Vím, že je nutné ho zastavit,“ odpověděla na nevyřčenou otázku. „Celou dobu mne klamal. On zabil matku,“ zašeptala.
Suzanne na ni soucitně pohlédla. Odette se usmála a sedla si vedle ní na gauč.
„Až to Stefan zjistí, ne že mu to budete líčit nějak moc dramaticky. To by bylo zbytečné. Vlastně se nic nestalo a…“
„Nic nestalo?!“ vykřikl Nick.
Suzanne sebou škubla, otočila se k němu a promnula si bolavé ucho.
„Ano, jsem v pořádku, ne?“
„Jasně, jenom vyděšená, unavená a možná to odneseš horečkou!“
„Tak se nerozčiluj,“ řekla konejšivě a dusila smích.
Nick na ni nechápavě zíral.
„Co je na tom k smíchu?“
„Nic,“ zavrtěla chvatně hlavou, ale dál se pochechtávala.
Nick se zamračil.
„Nezlob se,“ nasadila Suzanne psí pohled a upřela ho na Nicka.
Ten ji po chvíli znovu objal a pobaveně zavrtěl hlavou.

Stefan se narovnal a znovu se zahleděl na televizi.
Elene se zasmála a rukou s dlouhými růžovými nehty si pohrávala s jeho vlasy.
„Nechceš zůstat přes noc?“
„Ne,“ zavrtěl Stefan hlavou.
„Prosím…“ protáhla sladce slůvko.
„Musím domů, babička na mne čeká,“ zavrtěl znovu hlavou.
„Tak si jdi!“ zavrčela naštvaně a odtáhla se.
Stefan se po ní ohlédl a chtěl něco namítnout, ale nakonec zavrtěl hlavou, zvedl se a odcházel.
Bouchl za sebou dveřmi a po setmělé ulici zamířil nejprve domů, potom si to ale rozmyslel a vydal se za Nickem.

Ztichlým domem se rozlehlo zazvonění zvonku jako výkřik. Všichni sebou trhli a obrátili pohled k Suzanne, která ležela stočená na gauči, ruku měla pod hlavou a byla pečlivě zakrytá dekou.
Ta se jen neklidně zavrtěla a spala dál.
Nick se zvedl a vydal ke dveřím.
„Stefane,“ zavrčel, když kamaráda spatřil za dveřma.
„Ahoj, můžu dál?“
„Už sis všimnul té stovky nepřijatých hovorů od nás všech?“ stoupla si do dveří za Nickovými zády Odette a změřila si Stefana rozezleným pohledem.
„Co se děje?“ zatvářil se nechápavě.
„Co se děje?! Ty…“
„Odette, pšt!“ sykl na ni Nick. „Suzanne napadl Jack, který čirou náhodou pracuje pro Malcolma,“ vysvětlil Stefanovi a posunkem mu ukázal, aby šel do obýváku.
Ten se však ani nehnul.
„Kde je?!“ vykřikl.
„V obýváku.“
„Tys věděla, co je Jack zač! Pročs něco neřekla?!“
„Ujistil mě, že mu na ní záleží. Zakázala jsem mu cokoli podnikat!“ ohradila se Odette.
„Očividně to pomohlo,“ ušklíbl se Stefan.
„Já tu byla hned, jak pro nás Nick došel! Tobě jsme volali snad dvě hodiny!“
„Jak jsem měl vědět, co se stane?!“
„A jak jsem to měla vědět já?“
„Můžete se ztišit!?“ zasyčel Nick. „Pojď dál, Stefane.“
Odette po Stefovi střelila poslední naštvaný pohled a chtěla zamířit ke dveřím, ale Nick ji zachytil.
„Ne, nejdeš nikam. Nevěřím, že bys nešla za Jackem a nedostala se do maléru.“
„Nejsem malá holka, umím se o sebe postarat!“
„To vím, ale za Jackem už nejspíš dorazil i tvůj otec.“
Odette zkoprněla a sklopila hlavu.
„Jdeme do obýváku,“ zopakoval Nick.
Stefan se zastavil u gauče a zadíval se na Suzanne. Dívka si právě sedla a promnula si oči.
„Stefane,“ vydechla.
„Už jsem tady. Říkal jsem ti, že to rande je blbost,“ poznamenal a dřepl si před ni.
Suzanne se usmála a objala ho kolem krku.
„Jak ses měl?“ zeptala se, aby odvedla řeč od jí nepříjemného tématu. Stefan to však odhalil a odmítl to akceptovat.
„Co se teda stalo?“
Suzanne se zhluboka nadechla a znovu začala vyprávět, co se všechno stalo.

Když skončila, nastalo chvíli ticho, potom se Stefan zvedl a přešel k oknu.
„Kde je teď?“ zadíval se na Odette.
„Myslíš, že já to vím?“ pokrčila rameny. „Ale možná ve svém bytě.“
„Kde je jeho byt?“
„Chci tam jít taky,“ založila si ruce v bok.
„Kde je jeho byt?“
„Ukážu vám to,“ pohodila hlavou. „Jinak máte smůlu!“
Kluci na sebe pohlédli a Nica skryla úsměv za zívnutím.
„Dobře,“ souhlasil Nath. „Počkejte všechny tady, jo?“ otočil se na Danny, Nicu i Suz.
Všechny se nadechly k protestu, ale Ren rázně zavrtěl hlavou.
„Nic proti, ale bylo by nás až moc. Navíc Suzanne je unavená, potřebuje si odpočinout a nemůže tu zůstat sama.“
„Nic mi není!“ ohradila se Suz, ale setkala se jen s pobavenými pohledy všech v místnosti.
Podrážděně si povzdechla, odhrnula si vlasy z očí a položila si bradu na kolena.
Opravdu byla moc unavená na to, aby se s nimi dohadovala.
„Vrátíme se brzy,“ slíbil Nick a dotkl se jejích vlasů. „Nemusíte se o nás bát,“ dodal.