Tekutá asfalta

Včera, tak i zítra,
stejně jako dnes,
oheň ve všech dmýchá
úctyhodná lež.

Působiti bolest,
živým lámat kosti,
jenom hnusná duše
nemá toho dosti.

Pohyby mé žluči, jater,
pohled až z vysokých pater,
shnilá, jenom hladoví,
spásla kráva všechen jetel.

Rudá jako revoluce
ďábla ve svět pozvala,
nalhává a svádí jiné,
rudá kolem proplula.

Postoj, když opovrhuješ,
možná budeš zazlívati,
pravda jako lávka vratká
obsažená v mnohých chutích.

Nedupej a neposkakuj,
stvoříš další monstrum,
paradoxně budeš pro smích
všem ostatním, oslům.

Mohu trhat, škrábat, kousat,
rvát se s touhle fraškou,
raděj padnu v ruce s flaškou,
na rtech s divnou hláškou.

Tím se změním ve zlo, padnu,
zruším všechny závazky,
nevím, zda to zvěrstvo zvládnu,
pálím svoje ostatky.