Anglalusie

Jak napsat slovy,
když to, co mě bolí
a leze z Tvé hlavy,
tu mou snáze skolí?

Úsměv mne naplní,
dobíjí silou,
ať už jsem s Tebou,
tou nebo jinou.

Tak jako mark
krvavý s deštěm
zastíní cestu,
chci přesto ještě.

Úsměvem ukážeš,
ach, to je síla,
však Ty jsi jiná,
docela sivá.

Oproti zánovní
duši mé milé,
co se jen směje,
děláš mi brýle.

Skrz ně já vypadám,
bych oči jak drak,
neb nad sebou nahoře
máš zas ten mrak.

To je pak těžko,
říkat: "Ty! Směj se!"
Tvoje rty praví,
já taky nejsem.

Bude to klatba,
sdílet tu bolest
a mít na svém motoru
srdeční šelest.