Život je životem jednotlivce...
...ale "Matku" máme společnou. Tu bytost věčnou...
» autor: Tomáš Přidal |
Směšné hvězdy pláčou
absurdní třpyt
měsíčního prachu,
který usedá do skulinek
popraskaných bání;
koulí světa, jaké ženy
čistí očima a muži
z nich seškrabují
návěje staletí,
aby tak obnovili
dávnou krásu
obtloustlého světa,
jenž v halucinacích
ukazuje sladkou budoucnost...
...ovšem, když se zakousnete
do sladké euforie budoucnosti,
poznáte, jak bolí zuby
tu nejstarší ženu,
která je Matkou
nás všech...
A s porodem lidstva
nemá tato bolest
nic společného.
absurdní třpyt
měsíčního prachu,
který usedá do skulinek
popraskaných bání;
koulí světa, jaké ženy
čistí očima a muži
z nich seškrabují
návěje staletí,
aby tak obnovili
dávnou krásu
obtloustlého světa,
jenž v halucinacích
ukazuje sladkou budoucnost...
...ovšem, když se zakousnete
do sladké euforie budoucnosti,
poznáte, jak bolí zuby
tu nejstarší ženu,
která je Matkou
nás všech...
A s porodem lidstva
nemá tato bolest
nic společného.
Tipů: 4
» 22.12.12
» komentářů: 1
» čteno: 596(9)
» posláno: 0
» nahlásit
» 23.12.2012 - 09:42
krizekkk
ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: ZMIZTE, PANE ANONYME | Následující: Karty uplynulých životů