Karty uplynulých životů

Sfouknuté přání
na svíčkách věčnosti;
z mlhavé myšlenky
vycházejí námořníci,
snílci, vrazi i zloději,
kteří vědí, kde zakotvit,
jak zasadit svůj sen a
pomocí zakrváceného nože
obrat růže o pichlavé trny,
jenž rostou na tváři
Květné zahrady...

To přání
si lidé střeží
jako vlastní zrak;
jednou do města přišla
tma, trvající
dva lidské životy.

Nikdo se jí nepostavil na odpor;
odporovat Tmářům
je jako hrát si
s dvoumetrovým hadem
a otevírat mu tlamu
plnou jedovaté smrti...

Tmářky byly vždy přitažlivé,
ale sáhnout do těchto
černých srdcí
bylo nadmíru hloupé,
neboť půvab temnoty
udeřil vždy pouze jednou.

A pokud jde o srdce
černé duše, zastavilo
to vaše na dvacet tisíc let...

Věřte, že poté se probudit,
po tolika letech,
už nikdo nezvládl
zdravě myslet.

A mysl se zhmotnila
o dalších sto let později
v němé karty.

Karty uplynulých životů...