Králův čas

Králův čas

Na kraji lesa jelen stál.
Velký. Silný. Ten lesa král.
Jak panovník. Jak generál.
A harém laní opodál.

A louka. Pole. Šírá pláň.
Jak dřevorubce holá dlaň.
A kopečky. Jak mozoly.
Těch, kteří dřou se na poli.

A od řeky teď zazněl roh.
A lovci jdou! Začíná lov!
Jdou pomalu. Hlas rohu zní.
Čas lovu. Bude poslední?

Laně se zvuku lekají.
Na pokyn vládce čekají.
Až rozrazí ten křoví plot.
Vrhnou se za ním o překot.

A lovci jdou. Jako osud sám.
Král stojí dál. Jak přikován.
Pak řada potok překročí.
A psi se ženou úbočím.

Jelen se vrhá do houští.
Své laně, zdá se, opouští.
Laně jen na to čekají.
Za nim se směle vrhají.

Psí smečka byla odvolána.
Vždyť na jelena není hnána.
Zajícům. Těm zazni dnes zvon.
Na ně je pořádán ten hon.

Jelen se v boru zastavil
Proti větru se postavil.
Laně se pasou opodál.
Čekají. Co učiní král?

Lovci jsou kdesi za lesy.
Jelen jen z dáli slyší psy.
K vodě se sklání studené.
K studánce v trávě zelené.

Dnes nenadešel jeho den.
Dnes král nebude uloven.
Však jednou lovci přijdou zas
Pak naplní se jeho čas.