Černý vítr

"Proč lidé vždy čekají příliš dlouho, aby někomu řekli, co skutečně cítí?" - Eli Wallace

Proudy slz,
vzlyky a sten,
jak mohu proplakat
celičký den?

I děti ví od mala,
že každý v tom světě
své místo nachází
jak horký žár v létě.

Pak přijdem i na to,
že na zemi s kousou
zahalená, černá,
smrt je s nohou bosou.

Však pochopit pointu,
důvod, proč žít!
Nepoštěstí každému,
kdo z číše chce pít.

Sedím tu u lůžka
v nemocničním stylu,
držím Tě za ruku
a slyzami kynu.

Slova by chtěla ven,
však nemají řád,
každé z nich vyjádří,
jak moc Tě mám rád.

"It is so stupid!"
ozve se pokojem,
nemohu zklidnit se
za tímto závojem.

Vyjádřit,
co všechno teď cítím,
není v mých silách,
jak já to vidím.

A pak jazyk povolí,
rozváže uzel,
pocity vyvěraj',
vše tak, jak jsem myslel.

"We make each other happy...
When I'm near you things are just better...
You don't even know how amazing you are...
Must be more than friends...
I've never known anyone like you...
Never loved, never...
I'm here for you, always will be..."
dál nevím, co říct,
svět se mi bortí,
mám smočený líc.

Kříčící ticho
drásá mou duši,
nesnesu ten pocit,
co mě právě mučí.

Jen mě tu nenechej,
sám nechci tu být,
však cítím, že přivanul,
že chce si Tě vzít.

Ten vítr už přišel si,
musím překročit práh,
přišel si pro Tebe,
Ty měníš se v prach.

Pak na chodbě utíkám
před černým stínem,
proč jsem byl potrestán
tak hrozným činem?