Trní

Jak pila ty zuby,
jak ostnatý drát,
ten bodl mě párkrát,
ba snad tisíckrát.

Nesmím se zlobit,
já jsem byl vinen
a stejně jak lupič
neustal tím činem.

Bodáš mne nadále
kudlou z černé břidlice
a bráním se seč mohu
Tobě, moc. Nejvíce!

Vždy když to ostří
prostoupí mnou
zanechá za sebou
díru zvrhlou.

Kousíčky kamene
hnijí, rostou,
ženou mi do žil
černou krev prostou.

Temnota věků
když zatmí se slunce
temnota ve mě,
ticho v mé lebce.

Trní Tvé, růžičko,
pro mě je zlé,
krvácím, ztrácím se,
všechno je mdlé...