Andělská čerň

Zastihla mne,
nepřipraven,
ona, černá vdova,
spletla temné sítě,
z úst vysušila slova.

Zastihla mne,
omráčen,
oči nevěří, co vidí,
byla jako černá růže
v barevném trní z lidí.

Zastihla mne,
promluvila,
jako jedovatý dech
vlahý vánek z její hrudi
unášel mě na křídlech.

Zastihla mne,
procitl jsem,
už vím, anděl je to!
Jen záhadou je, proč osud
dopřát nechtěl mi to.

Zastihla mne,
křídly mávla,
oslněn jsem zas...

Zastihla mne,
vzpomínám,
jak láska její do mě daná,
tak žhavá, však nevrácena,
dávno už je ztracená.

Zastihla mne,
pokoušen,
jak rád bych vrátil čas...