Slib chladnému ránu

Když ozáříš mou tvář,
když rozfoukáš můj vlas,
pak vím dozajista,
že dočkal jsem se jitra.

Za velkou zídkou z kopců
a trošku větší z mraků,
tam začínáš svou pouť,
budeš po nebi plout.

Tráva stébla pozvedá
a cvrček, malý nezbeda,
poskakuje po kapkách,
cvrkot nosí po kapsách.

Ospalých paprsků zář
zažene vzlykavý pláč,
jenž dlouho mě již provází,
útěchu nik nenacházím.

Studená země a chlad
mrazí mě a já mám hlad.
Prahnu totiž jen po lásce,
ona je krásná jak zelené rukávce.

Slaných slz mám v očích víc,
smáčí můj růžový líc,
když vzpomenu na ni, vím,
nikdy se nevyléčím.

Modravá klenba vysoká
bude tady do roka,
do roka a do dne má
zde bude ležet mrtvola.