Oheň
První.
Napsáno dne 161009
» autor: Anděl » Básně / Nemoc, smrt |
Pohlaď mě, pokochej,
plamínku malý,
nevděčný ten svět
do tmy Tě halí.
Dlaň když mně propluje
nad Tvojí špicí,
teplo mě oblije,
teplo nekončící.
Pak ještě jednou,
znova a zas,
temno a zima
nesrazí nás.
Armáda stínů se
úprkem otáčí,
Tvá touha po moci
s tímhle nevystačí.
Jiskřička skočila
jak bleška malá,
teď dle mé ruky
žár kolem sálá.
Hřeješ mě krásně,
já jsem za to rád,
jen nevím zda-li,
chci umřít tak mlád.
Nejedna má ruka
mění se v uhel,
nejprve zčerná,
pak propadne v popel.
V krku mám sucho,
poušť Gobi je zde,
nekoukej smutně,
já hynu pro Tebe.
V zrcadle pravdivém
shlížím svůj zjev,
mně, živé pochodni,
v žilách schne krev.
Ty jeden bídáku,
v sebe mne halíš,
potichu šeptáš mi:
"Usměj se, hoříš."
plamínku malý,
nevděčný ten svět
do tmy Tě halí.
Dlaň když mně propluje
nad Tvojí špicí,
teplo mě oblije,
teplo nekončící.
Pak ještě jednou,
znova a zas,
temno a zima
nesrazí nás.
Armáda stínů se
úprkem otáčí,
Tvá touha po moci
s tímhle nevystačí.
Jiskřička skočila
jak bleška malá,
teď dle mé ruky
žár kolem sálá.
Hřeješ mě krásně,
já jsem za to rád,
jen nevím zda-li,
chci umřít tak mlád.
Nejedna má ruka
mění se v uhel,
nejprve zčerná,
pak propadne v popel.
V krku mám sucho,
poušť Gobi je zde,
nekoukej smutně,
já hynu pro Tebe.
V zrcadle pravdivém
shlížím svůj zjev,
mně, živé pochodni,
v žilách schne krev.
Ty jeden bídáku,
v sebe mne halíš,
potichu šeptáš mi:
"Usměj se, hoříš."
Tipů: 3
» 20.11.12
» komentářů: 1
» čteno: 644(10)
» posláno: 0
» nahlásit
Předchozí: Západ sboru sluncí | Následující: Slib chladnému ránu