Bezdomovec na chodníku

Na zemi holé seděl,
očima prázdnýma hleděl.
Ceduli psanou měl před sebou,
na ní svou obhajobu prosebnou.

"Příjmi mě, budu ti rádcem.
Prosím nenech se ovládat tím podlým zrádcem.
Jsem Rozum a nepřítel je Hloupost sama,
mezi lidmi oblíbená a velmi známá."

Náznak úsměvu, snaha pochopení,
příjmout Rozum však šance není.

A tak dál tam sám seděl,
před sebe smutně hleděl.
Hlavu měl sklopenou,
na ceduli báseň prosebnou.