O HLASE

Vážně nemocná flétnička
úpí slabým pískotem,
nemůže se pořádně
nadechnout otvory
své štíhlé linie.

Buben s grácií valibuka
hřmí nadávky typu
Bum-ta-ra-ta-bum,
ohlušuje slabé tóny;
je s ním těžká pořízená.

Rozesmátý smyčec
trylkuje tóny zpěváčka,
jeho bohem jsou housle;
společně jsou sehranou partií,
neb samotným houslím
se nechce tolik smát.

Harfa si stěžuje na prasklou žílu,
ubývá jí tónových sil,
a ač se snaží ze všech,
vždycky nějaká praskne;
její život krátí nepřejícný osud,
jenž zdaleka vidí do dalších dálek.

Za opony z otazníků opředené budoucnosti,
za nesourodou směsici hlasů živých i mrtvých,
na pláně a pahorky posledních loučení,
kam se srocují lidé od počátku světa.

Nevyjímaje neživé věci, které také mají hlas,
o který bohužel mohou snadno přijít.