DOBA JE O LIDECH

Dívky s vějíři,
naaranžovanými
před nalíčenými tvářemi,
se na mě smějí
a ukazují zuby
bílé jako sněženky;
jsou takřka dokonalé,
(ony dívky i jejich chrup).

Procházím ulicemi
honosné čtvrti,
stáčím zrak ke
kašnám a prostranstvím,
někdo na mě volá,
abych neokouněl
a všímal si svýho;
ale jsem přece
součástí města
jako každý jiný
svobodný občan...

…pokud se o svobodu ještě mohu hlásit…

Bilboardy lákají
různými nabídkami,
odvážnými obrázky
a spoustou soukromých inzercí.

Dnešní doba se mi zdá
jakoby vytržená z kontextu
minulých staletí;
zákony se porušují
(bohužel čím dál častěji),
úcta k lidem ve stáří upadá,
ve školách i na ulicích
se zapomíná
na významná data
a osobnosti, které
v sobě měly (a stále mají)
potenciál býti nám řádným příkladem,
který se neopakuje zrovna často,
a cenzura už také není moc v kurzu.

Dívky se proměnily v dravé saně,
strhaly v milostných válkách
z udatných bijců zbroj
a jaly se samy vládnout;
ovšem na ženy se
nedívaly tak z patra
jako na ty smutné oči
ztrápených otroků
s chlupatými hrudi.

Vějíře se proměnily
v ostré břitvy,
krášlící tváře
zapomenutých osobností;
nový v(z)hled ve všech vzbuzuje strach...

Ale sami si položte
otázku do klína:

CO DNES STRACH NEBUDÍ,
KDYŽ DOBA UPADÁ,
VLÁDA DRŽÍ STÁT POHROMADĚ
JAKO DOMEČEK Z KARET
A NIKDO NEMÁ JISTÉ UŽ VŮBEC NIC....

Bohužel, leccos se podepíše nejen na době,
ale hlavně na lidech – jako znak jistých vzpomínek…


Proto Svatý Václave, dostůj svého poslání
pomoci zemi v dobách nejhorších,
a vy, Blaničtí rytíři, vyjeďte z hory
a pohrozte korupci, krádežím,
zabíjením, lhářstvím a podvodům
ostrým slovem mečů…aniž by byla prolita (další) krev…

Dejte najevo, že slovo
každého z nás,
má stejnou váhu
jako slovo všech dohromady.



Pozn. autora:

Možná právě toto dílo je zamyšlením nad
současnou „scénou“ stavu v této zemi...

…a možná jenom jednou z mnoha
deklamujících prohlášení,
která nikdo nebere vážně.