VÁNOCE

VÁNOCE
O Vánocích za socialismu u nás dětí panovala vždycky slavnostní nálada. Už od večera jsem ho netrpělivě vyhlížely na schodišti pavlačáku .
"tak už ??"
"už ho nesou", vypískl můj bratr a tu jsme se hned hrnuly ke dveřím a zotvíraly je, aby mohli souseda z hospody bezpečně pronést až k jeho dveřím a za nimi dychtivě sbíraly drobné mince, co mu z kapsy s cinkotem vypadly na dlažbu, to jak si ho přehazovali v mezipatrech přes zábradlí.
Musely jsme být hbití, jinak drobné k zemi přimrzly a už sebrat je bylo obtížné.
"i vy rozjívenci !", pohlavkovala nás ve dveřích s úsměvem máma umně nám mince odebírajíc a dávaje si je do starého kapsáře pod rozedranou sukni, kde by nikdo nehledal.
U stolu, potom, nám obřadně rozdala nad konvicí rozpečené staré rohlíky a ze zdi sundala mohutný obraz Vražda sv. Václava, abychom lépe slyšely koledy přes zeď od sousedů.
A to vám mně bylo tak milo a tak sladce v tom proutěném venkovním křesílku tam v kuchyni, s bratrem po boku, s tím teplým rohlíkem v prokřehlých dlaních a za zvuků těch malebných koled od vedle.
Přivřel jsem vždy oči a představoval si, že odtud přichází on.... Ježíšek....tam ze zdi.