MLHY

MLHY

Říkám Vám že :
z polesních blat těch dob
kdy každý hrob si svůj našel sám
vylezly mlhy tak husté, častokrát
že bys neviděl na své vlastní svědomí
a že lidi prostý, jako my
co neměli kde už chleba brát, bohužel
tam chodili, muži lovili
ženský děcka rodily nastokrát
pro pokolení naše
ale ty mlhy je opředly
jak placku z jáhlů kaše
kterou nikdy nejedli...

A ty mlhy už v nás zůstaly
a ze syna na syna se předává pokolením
ta černá peřina, co zůstává v duši
a ona je tím nakažena, aniž by věděla
že do těla se jí dostalo zlo
ruka hněvem napřažená, která tají
že v nás dříme, aniž vůbec víme
zda lidé tuší, proč jsou jedni zlí
a pak ti, kteří jim jen přitakají...
a to je to, co mě sere nejvíc...