Západ sboru sluncí

Víte, hvězdy často ani neví,
jestli lítají nebo padaj na nebi,
prostě jen čekají
na ten pomíjívý pocit zhroucení,
aby pak samy mohly vypliniti
černými zdrobnělinami
místa v mozaice vesmíru.

Jen úsměv měsíce
nám prozradí nejvíce,
až zhasnou všechna slunce,
že jsme jen v půlce
cesty na konec vsi v míru.

Až všechno dám do klobouku,
pak v nedostatku
zraku a sluchu
ucítíš trochu
neexistujícího prohnilého prachu
usazujícího se mezi paniku
těch, co stvořily díru ve smíru.