68

***



narozený z počátků kdy
ještě hořel oheň v neznámé polární zemi ...



tak tvůj
jako by se tvé rty nalévaly
každou nevyplněnou touhou tohoto světa
stále se snažící všechno pochopit
v tom nechápajícím shonu
za ničím bez obraznosti která by ušila
alespoň nějakou záplatu
na naše nesplnitelné sny
tak jako vadnou květy v abstraktní váze
co jsem zapomenul na mém drahém hrobě
v okamžiku kdy padal slunovrat
do všech hvězd známé galaxie
a tvé mrznoucí ruce se brodily
ledovým mořem tmy až ke světlu
majáku na konci světa kde sis začala uvědomovat
svou přitažlivost k této zemi
na které jsi se učila tajně milovat
v zakázaných hájích a tišinách
kdy tvůj blízký výkřik probouzel
půlnoční vlaštovky pod krovy stodol
z toho zvířecího tepla co se vznášelo
nad krajinou kterou jsem přes tvé milování
učil se poznávat
den co den
noc co noc
abych mohl vyprávět o našem životě
žitém tak rychle až ve spěchu
nebylo času ani na psaní závětí
nebo loučení se vším co jsme ztráceli
v jediném okamžiku
kdy na náměstí u muzeí a radnic
vjížděly bratrské tanky ...



***