Tíha ...

***



Tíží mě slabost počasí
Ten obojaký vzduch tížící deštěm
Každou kapkou co stéká
z tvých dlouhých řas do údolí
skoro němé tváře
Chci tě zastavit před náhlým svítáním
co se ti rozhoří v duši a zahltí
tvé srdce štiplavým dýmem
Který bude vymazávat všechny obrazy
co sis chtěla zachovat jako památník
postavený z věčného kamene
Tak jako srázy hor ze kterých se
snažíš vznést na větrných křídlech
vzrušeného hlasu v táhlých tónech
co se s ozvěnou vracejí
Aby tě našli ležící a spící pod stromy
úvozového lesa když tě překvapil
déšť co zachvátil celý horizont nebe
Kdy nebylo ani vidět na protější stráně
kde se právě otáčelo stádo
lesknoucích se krav na cestu vedoucí
do tepla střechy chléva ...




A já jsem stále šel
ve tvých blátivých stopách
v botách tíživé vlhko které se přelévalo
z paty na špičku ve srázu
co vedl tvé stopy až do nebe
Až na kraj známého světa ... tam všude
jsem tě hledal
Boty děravé jak srdce potulného pěvce
zpívajícího na všech jarmarcích
o tvé ztracené lásce a touze .
Doprovázejícího se na staré kytaře
na strunách tak drnčivých až mráz přecházel
po kořenech obnažených zubů
Jako bych do kmenů stromů vrýval
rezavým nožem zapomenuté iniciály
tvého jména a města kde jsem tě ztratil
a už nenašel ...



Má lásko ...




***