Následníci padlých andělů .

***



Do oken mi padá sníh
taje pomalu na tvých dlouhých řasách
snad vzbudí spící řeku
jako by o půlnoci zamlkly všechny
zvony světa
zbývá k napsání poslední věta
nějaký sestup do podzemí
do pekla pekel
do své nejtajnější podstaty
ve které tě nahou skrývám
pro své horší časy
nebo k poslednímu polibku
po krásném milování kdy smrt
závistivě přihlíží jako obraz italského mistra
co se němě rozpouští
v bělosti teplého mléka
co roznášejí padlí andělé
všem svým následovníkům kteří
zapomenuli létat
okouzlení celým světem
láskou a milující ženou ...




Do oken padá bílý sníh
vločka za vločkou
v nějakém větrném rytmu
který nemá žádného následování
kdy hledáš tu podávanou ruku
co tě doprovodí na poslední cestu
po které jsi už šel snad potisící
tam a zase zpátky
stále se vracíš do těch známých míst
kde jsi zažíval lásku a štěstí
v domnění že se nic neztrácí
a všechno věčně trvá
ve vesmírné mysli
v duších andělů kteří zhřešili
tajemnou lidskou láskou ...



***